Dnes od rána rozhlas vyhlašuje, že od 1. ledna vstupuje v platnost tzv. „pamlsková vyhláška“. Dostalo se mi co půl hodiny vysvětlení zodpovědných, jak spasí naši mládež, zachrání je před otylostí, nezdravým způsobem života a já ne
V bufetech na základních školách se bude prodávat hlavně zelenina, ovoce, čerstvé i zpracované ovocné šťávy a nízkotučné pečivo. Ti, kteří vyhlášku přivedli na svět, snad spadli z Marsu. Už to vidím, jak se děti rvou o suchý rohlík, mrkev, celerový salát v krabičce či „Ugovu šťávu“ za 50 Kč za dvě deci. A byli někdy na obědě ve školní jídelně? Asi ne.
V bufetu zákaz prodávat párek v rohlíku – na oběd hrachová kaše s párkem. Konec sladkostí – k obědu frankfurtská polévka a krupicová kaše hojně politá máslem a posypaná cukrem. Zákaz prodeje polotučných jogurtů ochucených – po obědě zákusek v podobě smetanového jogurtu Florián. A tak bych mohla pokračovat – jo zapomněla jsem na obligátní nápoj zvaný „džus“ – sladká voda v neonových barvách. Kde je tady zdravá výživa? A když už náhodou kuchařky připraví nějaké to opravdu zdravé jídlo, vepřík v krmníku by váhově poskočil o pěkných pár kilo, kolik by na něho zbylo.
Změnový návrh sněmovnou neprošel, tak jak z patové situace? Je několik možností. Zrušit bufet – tuto možnost volí základky - děti si své oblíbené potraviny koupí cestou do školy u Vietnamců – ti mají otevřeno pořád a mají, co hrdlo ráčí, a pamlsková vyhláška pro ně neplatí.
Druhou možností je – a tu hojně využila víceletá gymnázia – zakázat do bufetů vstup do patnácti let. Mazaný školák si nějak poradí a hlupák zůstane závislý na maminčině svačince. A co k ní dostane? Co je v rodině zvykem. Takže koláče, salám, sladký čaj či čokoládová tyčinka tam, kde byly dřív, zůstanou i po vyhlášce. Kde maminka dávala dětem ovoce a zeleninu, opět se nic nezmění. A kde děti dostávaly peníze, aby si koupily, co chtějí, koupí si, při nejhorším zůstanou celé dopoledne o hladu a žízni.
Opět zákon vymyšlený u zeleného stolu. Místo toho – jak v jednom vstupu nabádal výživový poradce – je třeba vychovávat. Líbil se mi jeho návrh, aby by děti místo příkladů se švadlenkami šijícími košile, počítaly obsah cukru v müsli tyčince, soli v rohlíku či šunce apod. Možná by to bylo opravdu účinnější než striktní zákaz. Všichni jsme byli dětmi a víme, jak děti – a co si budem povídat nejen ony – zákazy milují. Zákazy jsou přece od toho, aby se porušovaly! A nebo se časy opravdu mění?
