I ti nejzdravější z nás občas potřebují lékaře. Ti, co mají smůlu, ho potřebují právě teď a tady. Jaký nerozum pořídit si v současnosti komplikovanou angínu, či dokonce chronickou chorobu! Lékaři se stali nedostatkovým zbožím.
Odkládají se zbytné operace - co je ale zbytné? Už Čapek psal o úhlu pohledu. Nespím-li celé noci bolestí, chodím o berlích a na endoprotézu čekám jako na smilování, je pro mě půlroční odklad zbytný?
Už teď je jasné, že se covidový rok podepsal na zdraví Čechů. Nevím, jestli své praktiky přestali obtěžovat chroničtí otravovatelé, kteří si málem nechali měřit kvalitu svých větrů, ale spousta lidí kvůli covidu radši návštěvu lékaře odložila, a své potíže tím zhoršili. Často ani neměli koho navštívit. I s titulem MUDr. jsou to jen a jen lidi, takže projděte se po chodbách polikliniky a uvidíte, na kolika dveřích je oznámení o jejich nemoci či karanténě. Jednoduše řečeno: zdravotníci toho mají plné kecky, ať pracují, kde pracují. Mnozí slouží non stop, dokonce pracují i s lehkým průběhem nemoci, sestry nemají čas zajít si na záchod, najíst se - ono jděte čurat, když jste navlečeni v ochranném obleku.
Proč rozmazávám, co snad všichni vidíme? Nadnáší mě komentáře na Twittru - př. sestra popisuje směnu na covidovém oddělení a komentář jakéhosi inteligenta zní: A teď tu o červené Karkulce. Přijde mi to jako vrchol ignorance a arogance. A podobně vtipných poznámek je internet plný.
O víkendu se opět demonstrovalo proti vládním nařízením, proti očkování. Vystoupení Václava Klause vůbec nesvědčilo o tom, že mluvčí je vzdělaný inteligentní člověk, a navíc bývalý prezident. Mluvil jak největší hlupák. Na svůj názor má každý právo, ale zároveň je rozdíl kdo a kde ho prezentuje. Zdá se mi nefér v době, kdy celé zdravotnictví padá na ústa a jede na doraz, vést frajerské řeči a hrát si na machry. Jakási žena odhalila v té zimě své prsy, na nichž měla napsáno SVOBODA. Taky vyznávám svobodu, ale stále platí, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. A odmítáním roušek a očkování mohou odpírači uškodit nejen sobě, ale i mě. Já vše dodržuji a jsem ohleduplná k druhým. Je ode mne velká troufalost chtít totéž od druhých?
Nebudu vést zbytečné řeči. Chci jen apelovat na rozum všech. Buďme ohleduplní, dodržujme nařízení, ač se nám ne všechna líbí. Jsme v tom všichni!
