Muži neslyší tikat svoje biologické hodiny a není to tím, že by snad byli nahluchlí nebo nosili digitálky, příroda jim je zkrátka zapomněla natáhnout. Nebouří se v nich žádné mateřské hormony, protože jediné co mají s tímto slovem společného, je névus – mateřské znaménko, ale pozor? I oni někdy pocítí silné nutkání pořídit si potomka i bez volání přírody, a když přijdeme do jiného stavu, tak to s námi tak neuvěřitelně prožívají, až mají syndrom „těhotného tatínka“ neboli Couvade (čti kúvád) syndrom.
Mezi jeho hlavní příznaky patří podle odborné literatury nevolnost, únava, bolesti zad, nechutenství, ale naopak i větší chutě, změna váhy, doprovod partnerky na gynekologii, společné pořizování výbavičky… atd.
A něco na tom vážně bude, protože když jsem svému partnerovi oznámila, že jsem těhotná, okamžitě vyměnil svůj dres a kraťasy s všitou plínou za domácí oblečení, jinak řečeno, upravil svoje sportovní aktivity tak, aby místo na hřišti skákal doma kolem mne a do dvou měsíců zmizela i jemu perioda. Tréninková.
Byl více unavený, měl divné chutě (olizoval staniol od masoxu, kterým mi dochucoval polévku), prodělával změny nálad a ranní nevolnost se nepojila jen s příchodem nového člena domácnosti, ale i s odchodem z firemního večírku. Cítil se malátný a pocit na omdlení měl vždycky, když se podíval ke klukům do pokoje. I přes velké bolesti zad vlastnoručně smontoval postýlku a moje auto uklidil tak dokonale, že se tam vešla i dětská autosedačka. Zakoupil monitor dechu, z něhož se v případě používání vyklubal falešný požární hlásič a nechal vyrobit krásný řetízek na dudlík se jménem naší tolik očekávané holčičky - tak snad se nám nenarodí Šimon. Vyřešil vleklý spor, který se rozhořel mezi kbelíkem a vaničkou a pořídil oboje. Přestože po celou dobu věděl, že nemusí jíst za dva, společně se mnou se řídil heslem: kdy jindy, když ne teď a celkem přibral krásných osm kilo. Zvětšilo se mu břicho a v poslední třetině těhotenství ho navštěvovali i tolik známí poslíčci. Jeden byl velký a silný, druhý o poznání menší a oba dva drželi v ruce pizzu.
Těmito příznaky, podle odborné literatury Couvade syndromem, trpí prý až pětina nastávajících otců, ale tak si říkám, jestli ti co to zjišťovali, umí počítat. Termín Couvade syndrom pochází z francouzského slova couver, což v překladu znamená „sedět na vejcích“, tak neměl by ho mít každý muž, který zrovna nejde nebo nestojí?
Jediným lékem na tento syndrom je porod, a protože jsem těhotná byla, rozhodla jsem se, že do toho půjdu. Začala jsem se velmi intenzivně věnovat věci, která je na tom stejně jako člověk: není důležité, jak vypadá zvenku, ale co má uvnitř - ledničce. Vrchní část jsem napěchovala tak dokonale, aby už nepozřela ani plátek šunky a do mrazáku jsem nakoupila takové zásoby, že to vypadalo, že se schyluje k válce a ne, že odcházím na pár dní do porodnice. Navařila jsem kotel guláše, synům vyplatila tučné kapesné, z jejich pohledu spíše chudou pomoc v hmotné nouzi a šlo se.
Porod dopadl dobře, a protože jsem se u té kuvády (počeštěný výraz pro Couvade syndrom), dočetla, že třeba takoví Indiáni z kmene Bororó se porodu ani neúčastní a přesto po něm pak někde vysíleně leží, zatímco jejich ženy jsou dávno na nohou, tak u nás to bylo přesně naopak. Já se po porodu válela na lůžku jednotky intenzivní péče a partner dokázal i přes slzy dojetí dojít po svých do hospody.
Když jsem se na vlastní nohy postavila i já, pocítila jsem, že příchod nového člena do rodiny je krásná, šťastná, hřejivá a radostná událost. Radostně jsem tedy po návratu domů spolkla Kinedryl, abych mohla guláš bez vedlejších účinků vylít do toalety, z ledničky šťastně vyhodit sušenou šunku značky Tesco Bohemia a musela jsem si nazout teplé vlněné ponožky, abych pocítila teplo domova ještě dřív, než uklidím. Ale stejně, nic na světě, ani sebevětší nepořádek mi nemůže vzít pocit štěstí z toho čtyřkilového uzlíčku, který láskyplně držím v náručí.
Teda pokud mi ho kluci, kteří díky sestřičce získali vlastní zeď nářků (postýlka je umístěna u zdi ložnice sousedící s jejich pokojem), neprodají na Aukru, jak vyhrožují.
„A Radimovi bychom mohli za utržené peníze najmout kuchařku, která neumí vařit, aby shodil ta nabraná těhotenská kila, co říkáš, mami?“
Ale no tak, pánové, bude to chtít více pochopení a najít vhodnější způsob diety, protože já dceru rozhodně nedám!
