Mámasútra aneb Milostný trojúhelník

Zatímco Kámasútra popisuje milostné pozice pro dva a radí jak si je co nejvíce užít, tak Mámasútra popisuje polohy pro tři (otec, matka a dítě) a doporučuje, jak se alespoň trochu vyspat.  

Zde je přehled těch nejčastějších:

„Lžičky“     

Ležíte na boku, čelem od sebe, zatímco dítě se na vás zezadu přitlačuje a dudlík vám jemně masíruje tu část těla, kterou ho zrovna přilehnete. Obzvláště příjemná jsou žebra. Něžně vás škrtí, objímá, a pokud má váš potomek ucpaný nos, zvětšenou nosní mandli anebo má v nose strčenou lentilku, může vás jeho láskyplné chrápání budit, a to není nic příjemného… takže lentilku vytáhnout a zastrčit si ji do ucha!

"Milionář„

V této poloze ležíte opět na boku a je celkem jedno jestli čelem k sobě nebo od sebe, podstatné je, že do rána obdržíte asi tak milion kopanců. Větší intenzitu a jiný úhel úderů dosáhnete tak, když si dítě zapomene vyzout bačkůrky, „čubne“ vám peřinu a podloží si s ní zadeček. To pak tato poloha dostává ty správné grády a nejen to. Já díky ní dokonce vím, kde se nachází můj bod G  - Gel na proleženiny a mám ho na nočním stolku.                          

„Obrácený milionář“

To je jedna z těch příjemnějších poloh, dítě kope partnera.

„Božská poloha“

V této poloze ležíte jak jinak než na boku, na úplně samém okraji postele a prosíte Boha, ať nespadnete. Dítě leží mezi vámi v poloze na Ježíše (ruce doširoka rozpažené) a pokud chcete spadnout z nebeských výšin do reality všedních dnů, stačí dítě přesunout do jeho postele. U nás je vždycky takový řev, že se modlím, aby ráno u našich dveří nestáli sousedi frontu na jitrnice a jelítka v domnění, že se u nás konala zabíjačka.

„Na koníčka“

Tato pozice má oproti těm předchozím, které probíhaly pouze na jediném boku, mnohem více variant. Pravý bok a levý bok.  Ať ležíte na kterémkoliv z výše uvedených, dítě na vás vyskočí, nejlépe v sobotu v šest hodin ráno - těch časových variant bývá pochopitelně mnohem víc, ale vsaďte se, že to znamená jedno jediné. Vstávat!

„Ve stoje“

Zatímco doposud se většina popisovaných poloh konala vleže, v posteli, určitě bych neměla zapomenout ani na polohu „Ve stoje“, prováděnou pokud možnou i v jiných částech bytu, než je jen ložnice. Zapomenout na tuto polohu? Jak bych mohla, když ji provozuji i pětkrát za noc, když v kuchyni chystám dceři pití a jak jinak než ve stoje.

Jak sami vidíte společné spaní s dítětem je celkem náročná disciplína a je jedno, jestli ji někdo z rodičů absolvuje dobrovolně anebo nedobrovolně jako je tomu u nás. Po výměně dětské postýlky za postel bez příček se dcera na náš názor nejenže vůbec neptá, ale ještě si drze v noci přicupitá.

Ať už společné spaní probíhá z jakýchkoliv pohnutek, nikoho nesoudím, neodsuzuji, ať si to každý dělá, jak chce a jak jemu to vyhovuje, ale myslím si, že nejsem daleko od pravdy, když se domnívám, že se většina rodičů malých spolunocležníků cítí po probuzení jako Lukáš Krpálek po olympiádě. Dobitě, ale šťastně… a určitě si nepřejí vyzkoušet vítěznou pozici na stupních vítězů, ale touží po poloze ala Karel Zich:

„Je to (C) paráda, lehnout si (Emi )na záda…“