Dá se skloubit praktičnost a romantika? No, to si pište! Jako holka jsem toužila po krásné, poetické kytici a dostala jsem Kopretiny pro zámeckou paní od Stanislava Rudolfa. Ve dvaceti mě manžel u romantické tříchodové večeře (chleba, máslo, sůl) podaroval ročním předplatným časopisu Praktická žena, a když to chtěl napravit a nechal vyrýt mé jméno do luxusního zapalovače, otěhotněla jsem a přestala kouřit. Praktickou sadu termohrnku s dekou, kterou jsem dostala místo relaxační aroma koupele s lahví sektu, jsem zapomněla na romanticky zasněžené sjezdovce ve Valašské Bystřici, ale aspoň jsem si dovezla omrzliny a nehtovou mykózu. Po rozvodu jsem za největší vrchol romantiky považovala hlídání svých dětí, a protože jsem si tou dobou užívala luxusu tučného konta matky samoživitelky, ocenila jsem, když to nebyla teta za peníze, nýbrž babička grátis. Zrovna nedávno nám donesla kynuté knedlíky, a kdybych po ní nechtěla pohlídat malou, abychom si s partnerem mohli zajít na večeři, asi bych z nich měla i radost.
A teď si zkuste s mými zkušenostmi přát něco za porod. Já se toho docela bojím, ale protože partner na tom trvá, zjišťovala jsem, co ženy v mém okolí dostaly za porození potomka a je to síla, připoutejte se, prosím!
Kamarádka dostala za první dítě kytici rudých růží a za druhé obdržela šest pytlů mulčovací kůry. Asi aby si je mohla sama vypěstovat. Na další čekal dárek v podobě žaloby, ve které otec požadoval novorozence do své výhradní péče a tak mu Simona poslala zubní kartáček s návodem, jak si s ním má třít bradavky, aby si udělal alespoň malou představu o slastech kojení. Sestřenice žijící na Slovensku mi na dotaz, co dostala ona, odpověděla:“ Čaba, neblázni“, což volně přeloženo do češtiny znamená nic. Švagrová dostala na rozdíl od sestřenky krásné šperky, ale bohužel je nosí jen na nóbl příležitosti. Na nákup a k doktorovi. Moje sousedka, která je známá svojí slabostí pro sladké, obdržela za šestnáctihodinový porod čokoládu, ale prý by se za něco, co by jí zůstalo na památku, také nezlobila. Takže sousede, příště alespoň kindervajíčko.
Šestnáct hodin porodních bolestí? Hmmm, tak to bych se s tou svojí hodinou strávenou na porodním sále, kde jsem navíc byla jen napůl (mrtvá od pasu dolů), neměla nikde moc vytahovat a spíš než pro sebe, bych měla vymyslet dárek pro partnera, protože většinu práce odvedl on. Odstřihl pupeční šňůru, nafotil miminko a dokonce si ho i podepsal. Pravda trochu nečitelně, ale díky zhotoveným fotografiím mi dceru naštěstí po dvou dnech vydali.
Tak co mu mám dát?
Za ten podpis určitě Tornádo, zmizík a sešit s živou abecedou anebo polohovací váleček, který využije i dcera. Ona se díky němu nepřekulí na bříško a on se nepřevalí do polohy na zádech, kde tak šíleně chrápe. Nechat mu vyhotovit horoskop, je asi zbytečné, protože děti má i z předchozího vztahu, takže dobře ví, co ho čeká a nemine, ale za ten hormonální cirkus, který jsem předváděla ve svém šestinedělí, by měl dostat přinejmenším vrhací nože. Terč je doufám, že jasný.
Moje poporodní mozkové buňky teď těžko vymyslí něco originálního, ale protože vím, že tím pravým dárkem pro muže je zážitek se suvenýrem, tak... Byl u porodu? Byl. Nechal si něco na památku? Zahlédla jsem, že si po odchodu z operačního sálu schoval jednorázovou čepici s rouškou, a když jsem u vizity zaslechla, že sestřičkám chyběl i jeden ručník, asi nemám co řešit.
Nevím, jak se na dárky za dítě díváte vy, ale já jsem toho názoru, že zdravé miminko je tím největším a nejcennějším darem, a protože to naše slintá jako vodovodní trubky, musím jít hledat první zoubek. Ne, že by mi nestačilo to krásné auto, které mi stojí před domem, ale vzhledem ke svojí váze po porodu, nutně potřebuji něco nového na sebe, a jestli to bude klokanka k nošení naší malé anebo Metráček od Stanislava Rudolfa, tak smutné a kyselé, pardon Šťastné a veselé!
Psáno pro www.solorodice.cz
