Prosinec tropí zlomeniny a připisuje vrásky na čela motoristům. Ne všem, pochopitelně. Řidiči sáněk a majitelé jednostopých a dvoustopých nemotorových vozidel mají radost.
Upozornění pro výše uvedené řidiče s trvalým pobytem v Brně. V úseku ulic Úvoz - Kotlářská se měří rychlost. Nebude tedy rozumnější jet MHD? Bezplatně přepravují jeden snowboard, jeden pár lyží s holemi a jeden smuteční věnec…
Ten se může hodit. Tomu, kdo se jako já minulý týden spletl a místo bruslí si nasadil zimní obuv. Pokud jste v boční přihrádce svého příručního zavazadla měli technickou posypovou sůl, nejspíš teď nedáte dopustit na lidové rčení „sůl nad zlato“.
V tomto týdnu nás zahalila mlha, teplota se vyhoupla k nule (takové teplo) a já konečně nemusím strkat kartón do dveří u auta, abych ho ráno otevřela. Přestože se nesvlékám do plavek, vyrazila jsem do přírody. Abych se neztratila, jela jsem podle turistických značek… modrá, žlutá, červená aneb Vítejte v Lidlu. Zpátky jsem to vzala po zelené směr Černá Pole, s kabelami i v zubech jsem absolvovala poměrně strmý výstup do druhého patra a v kuchyni se napojila na bílou. Vyskládala nákup do lednice.
Wendy mě přivítala hlasitým štěkotem - hurá, panička je doma a moji chlapci se k ní připojili. Dělali psí oči. Na čokoládu. Se slovy „děkan“ zmizeli dřív, než jsem je stihla upozornit: „obal do koše, tlapky nelízat!“
Zhluboka jsem se nadechla a u výdechu přemýšlela co udělat, aby to i u nás vypadalo, že za pár dnů budou Vánoce, když kdysi dávno, v době, kdy kluci byli malí, touto dobou…
Všude po bytě visely vánoční ozdoby a jediný kdo dostal milost, bylo splachovadlo od WC. Betlém nás omezoval ve volném pohybu a nemít koberec, pořídila bych živý i s lamou. Mladší syn hrával na bráchovu tenisovou raketu a já ho učila zpívat: „Ježíšku, panáčku…“ Mít akvarijní rybky, naučila bych i je koledy a dneska?
Věřili byste, že co kluci vyrostli, zajišťují zcela sami vánoční atmosféru? Klid, mír, a plno pohody u PC (celoročně). Tak šťastné a veselé!
