Pseudohumánní, iracionální migrační politika Německa v praxi:

nepřímá podpora organizovaného zločinu převaděčů, spoluodpovědnost za smrt a útrapy běženců na cestě, ohrožená bezpečnost nejen vlastních občanů, ale obyvatel celé Evropy

Na balkánské trase začíná být nyní klid. Klid díky střežení národních hranic jednotlivých států na migrační trase a hlavně díky postavení plotových zábran,o kterých jsme neustále slýchali společnou mantru evropských  politických elit, že ploty nejsou řešením uprchlické krize. Konečným řešením jistě ne, ale funkčním vyřešením nastálého chaosu určitě. Nyní je tedy čas vyhodnotit celou situaci.     

Je tomu již přes půl roku, co Německo politickým prohlášením své kancléřky uspořádalo největší branný závod v Evropě. Byl to opravdový boj o život při přesunu převážně z tureckých uprchlických táborů do Německa, a to za souhlasného přikyvování servilních špiček evropské politiky. Do té doby smrt a veškeré útrapy běženců na cestě byly pouze na osobní odpovědnosti migrantů- a dalo se to považovat jen za neschopnost politiků reagovat na nastálou situaci (o které ale byli s předstihem informováni.)

Od momentu vyslovení tohoto pozvání ale převzali spoluodpovědnost za veškerá úmrtí a útrapy migrantů během tohoto přesunu.  Lidé z utečeneckých táborů byli zlanařeni pašeráky lidí, lačnících po jejich penězích. Naslibovali jim bezstarostný život v zemi zaslíbené, a migranti se s touto vidinou vydali na pochod. Celá Evropa s otevřenými ústy sledovala průběh tohoto "závodu" každý večer na svých televizních obrazovkách. A k vidění toho bylo opravdu hodně: bláto, déšť, hlad, nemoci, smrt.

Slíbená výhra? Hodně lákává- poskytnutí azylu. Nikomu tehdy ještě nedošlo, že Německo nepřijme všechny. Přijme pouze ty, kteří se vydají na tuto strastiplnou cestu za vydatné pomoci především pašeráků lidí. Pouze ty, kteří ohrozí životy své i svých blízkých cestou na moři i po souši- a to na  cestě bez jakékoliv pomoci toho, kdo je pozval. Budoucí hostitel se i nyní stále tváří, že průběh tohoto zvráceného závodu se ho netýkal. Humanita pro něj začala až při překročení jeho vlastní hranice. Státy, přes které vedl migrační proud byly paralyzovány německým postojem chytré horákyně, která migranty pozvala, ale přitom je na cestě cizím územím zcela ponechala svému osudu. 

Akce, která měla ukázat, že Německo je po dvou světových válkách v Evropě konečně hegemonem humanity, ukázala, že hegemonem je, ale pouze politickým.    

Pokud byli rozhodnuti přijmout žadatele o azyl, proč tedy museli běženci napřed využívat služeb převaděčů, a tím financovat organizovaný zločin? Proč se museli běženci napřed topit na gumových člunech při plavbě do Řecka a byli ponecháni napospas pašerákům? To nebyly tyto politické špičky schopné migranty přepravit do Německa, případně zemí, které migranty byly ochotné přijmout? Falešné moralizování, podsouvání nedostatku morálky a etiky především státům V4 působí z jejich strany jako snaha o zakrytí vlastního selhání při této nehumánní akci.

I když bylo toto pozvání migrantů vedeno dobrými úmysly, důsledky jsou tragické:

aby běžence v Německu přijali,nepřímo je tím donutili porušit evropské zákony při přechodech hranic, spolupracovat s pašeráky a organizovaným zločinem - to k jejich názoru na právní stát zřejmě nepřispělo. Mohl u nich lehce vzniknout dojem, že organizovaný zločin je přímo napojený na EU, porušování zákona je v Evropě běžné a netrestá se. Vystřízlivění z nereálných slibů převaděčů je pak může lehce zavést do spárů verbířů IS. 

Při trestuhodném podcenění bezpečnostních rizik této masové akce by IS byl hloupý, kdyby tuto fatální chybu nevyužil. A že ji využil minimálně jednou, je nyní už jasné z vyšetřování teroru v Bruselu. Můžeme si teď jen přát, aby se něco podobného v nejbližší době nestalo v Německu, protože to by se mohlo stát spouštěčem těžce představitelných tragédií.

Vzhledem k tomu, že v nejbližších letech se v oblasti blízkého východu a severní Afriky tento tlak běženců podstatně nezmírní, je nutné vytvořit funkční TRANSPARENTNÍ strategii racionální evropské migrační politiky:

- ochrana společných hranic (tady už se naštěstí dosahuje shody- otázka je, jak dlouho to zase bude trvat) 

- při rozhodnutí realizace pomoci uprchlíkům z válečného konfliktu vytvořit uprchlické tábory a registry žadatelů v nejbližší bezpečné zemi, a občany ze státu konfliktu přijímat přednostně POUZE z tohoto tábora na základě dobrovolného rozhodnutí každého státu, se zajištěním přepravy (nebudeme se nechat vydírat na našich hranicích, zdravotní i bezpečnostní prověrka a potvrzení identity bude podstatně jednoduší

- vytvořením transparentní dlouhodobé národní migrační politiky každého evropského státu se stanovením stropu (samozřejmě včetně počtu 0) přijatých žadatelů na každý rok a žebříčku jasně daných priorit přijetí (např. rodiny s dětmi atd.) s přihlédnutím k vlastním potřebám (demografickým, profesním atd.)

Česká republika, která přijímá uprchlíky bez silných politických prohlášení, a přepraví je po nezbytných prověrkách letecky až k nám, jedná podstatně nejen racionálněji, ale i humánněji (a to i když počty migrantů jsou neporovnatelné).