Černá kronika zdrojem poznání a dobré nálady

O traumatu omluvy, neřádném hospodáři, srdeční záležitosti, skotačivém svědkovi a jiných nemocech mocných

   Během posledních dní a týdnů mne v denním tisku vždy příjemně naladila dříve trošku opomíjená rubrika krimi- a v ní obsažené verdikty v soudních kauzách s nositeli moci v této zemi. Přiznávám se, že si v nich už začínám trošičku libovat, a jako (prozatím) bezúhonnému občanovi se mi naskýtá pozitivní náhled světa, ve kterém by každé zlo mělo být po zásluze potrestáno. I kdyby to tak úplně nebylo, jsem alespoň uklidněn skutečností, že dvě zásadní nositelky moci ve státě- moc výkonná a moc soudní nejednají ve shodě.

   Tímto si nedovoluji hodnotit, zda níže uvedená rozhodnutí jsou spravedlivá nebo nespravedlivá, správná nebo nesprávná- pozitivní je, že jsou určitě rozhodnutími nezávislých soudů. Negativní hodnocení tedy ponechávám těm postiženým, kterých z logiky věci většinou bývá cca polovina zúčastněných. A co vše mne zaujalo?

1. Rozsudek k omluvě kanceláře prezidenta vnučce Ferdinanda Peroutky

   K podstatě věci je asi marné cokoli dodávat, no ale řekněte sami- hlava státu, vrcholný představitel výkonné moci se má rozhodnutím moci soudní omluvit. Prezident, který je ještě stále ve své funkci, nebyl odstaven žádným pučem, a on se má OMLUVIT! V případě našeho pana prezidenta je to krutější trest než nějaká peněžitá částka nebo veřejně prospěšné práce. Odsoudit prezidenta se moc často, a to ani v mezinárodním kontextu nestává. Naskýtá se otázka, zda tady něco nezanedbal.

   Nemám tedy na mysli pečlivější přípravu přednášených projevů, ale pochopitelně nějakou drobnější intervenci u soudu ve svůj prospěch. Co byste na jeho místě a s jeho možnostmi udělali vy? A co mohl udělat on? Možností tady moc není:

a) pokusil se soud ovlivnit, ale to se mu nepovedlo (což je dobře)

b) nepokusil se soud ovlivnit, protože si přál spravedlivý soud (což je dobře)

c) nepokusil se soud ovlivnit, protože na jeho výroky nedbá- což je sice méně dobré, ale určitě pořád lepší než

d) soud ovlivnit chtěl, a také jej ve svůj prospěch ovlivnil- což se evidentně nestalo

   Že se panu prezidentovi soudní rozhodnutí nelíbilo (čímž zřejmě padá možnost b), je jednoznačně vidět z jeho reakcí: „je to tak trochu důkaz amatérismu, ale budiž“ a „soudkyně si hraje na literární kritičku“- prezidentská kancelář tedy podala odvolání.

      2. rozsudek k úhradě 337 milionů Kč ČSSD advokátovi Zdeňkovi Altnerovi

   Další tvrdý rozsudek pro špičky výkonné moci- nejsilnější politická strana parlamentu České republiky v čele s předsedou vlády je odsouzena ne zcela k likvidačnímu, ale k hodně dlouhému a tíživému závazku. Co mohli udělat? Platí stejné možnosti a) b) c) viz výše- jen tu možnost c) bych možná ještě rozšířil o „protože to s péčí ne-řádného hospodáře zcela zanedbali“. A že se ani toto rozhodnutí moci výkonné nelíbilo je zcela jasné- neboli jak pravil předseda vlády: „rozsudek nepokládáme za správný a spravedlivý“- a podávají dovolání k nejvyššímu soudu. Přes neodkladný a pravomocný účinek ignoruje ČSSD rozhodnutí soudu a prozatím převedla vzhledem k celé částce jen nějaké drobné věřitelům pana Altnera.

      3. rozsudek k úhradě 27,7 milonů Kč Lukoilem České republice

   Poradce prezidenta republiky, místopředseda prezidentovy Strany práv občanů a bývalý jednatel firmy Lukoil Aviation Czech Martin Nejedlý již potvrdil platbu dle rozhodnutí soudu. Pod pohrůžkou pana prezidenta, že by v případě nezaplacení sankce přestal býti jeho poradcem, zasadil se o její zaplacení, aniž by v současnosti byl jednatelem výše uvedené firmy. Proč? Asi má tu funkci opravdu rád, bude to zřejmě čistě srdeční záležitost.

Pozn.: ruský kapitál prý zde hledat nemáme, protože majitelem je nyní nizozemská Lukoil Aviation B.V.

      4. rozsudek ke čtyřem letům vězení a pokutě čtyřem milionům korun Marku Dalíkovi

   Marek Dalík jako jeden z nejbližších poradců bývalého premiéra Mirka Topolánka byl odsouzen za podvod při jednání o nákupu státní zakázky- obrněných transportérů Pandur.

   Předchozí rozsudek byl přitom kvalifikován jako úplatek, protože podle soudu byl Dalík na uvedenou schůzku vyslán požádat o úplatek, a to někým z vrcholných představitelů vlády. Protože se nepodařilo zjistit kým, zněl konečný verdikt za trestný čin podvodu. Tady cítím, že ke spravedlnosti asi něco schází, zvláště po shlédnutí odchodu usměvavého svědka pana Topolánka ze soudní budovy, kdy s neskrývanou radostí z ní přímo vyskotačil. Marek Dalík se ale rozhodl nepromluvit, a tím zachránit tajemného vládního představitele. Co ho k tomu přimělo- obhájce Tomáš Sokol, vyhrůžka nebo slib kompenzace?

        5. vzhledem k vývoji kauzy vyzrazování utajovaných informací Jany Nečasové věřím, že i zde dojde k nezávislému rozsudku, ať už bude jakýkoliv.

   Jak jsem již uvedl, nevím, zda výše uvedená rozhodnutí jsou spravedlivá nebo nespravedlivá, správná nebo nesprávná- ale pokud jsou rozhodnutí soudů nezávislá na moci výkonné- je to určitě dobře.