"Tak co včera? Dalas mu nebo nedalas?" huláká Anča, stylově oblečená v kytičkované zástěře, kterou má navlečenou přes šusťákovou soupravu na Mařku při třídění řepy. Pepině a Františce samou zvědavostí vylézají oči z důlků. Nedočkavě se přisunují blíž, aby jim neušlo ani jedno slůvko z životně důležitého rozhovoru o intimním soužití kamarádky.
"Ženský, to vám bylo tak romantický!" rozplývá se Mařenka
"Oblíkla jsem si ty nový elasťáky a tričko z tržnice. No - přece ty tygrovaný, který jsme společně vybraly a koupily minulý týden ve městě. Jak jste říkaly, že mi sluší."
"Jo, ty si je můžeš dovolit - protože máš dlouhý a hubený nohy." přikyvuje Pepina
"Nejsme přeci žádný svině ale tvoje kamarádky. Kdyby to vypadalo moc blbě, tak ti řekneme pravdu. Ta béžová barva s hnědými a rezavými odstíny ti fakt sedla."
"A co sis udělala s vlasama?"
"No, nejdřív jsem si je nakulmovala do takovejch těch loken a přelakovala. Ale potom jsem si řekla, že to bude vypadat moc princeznovsky. Tak jsem si to rozčesala, natužila a stáhla jsem si je do culíku." vysvětluje Anča a mimoděk si rukama špinavýma od hlíny zajede pod šátek do svých blonďatých vlasů.
"Culík, jo? Jako nějaká slušňačka - školačka?" opovrženě vyjede z Františky
"Náhodou i culík může být sexy a elegantní účes. Se podívej na Francouzky, Káčo."
"Komu říkáš Káčo? Se podívej na to svoje roští, co máš na hlavě, ty Francouzko jedna. Od Francouzek ses učila jiný věci, než účesy a děláš tady chytrou!"
"To nebyly Francouzky ale Holanďanky, ty krávo. A co je ti vůbec do mojí sexuální orientace? Já se do tebe taky nenavážím. Sama jsi studená jako ropucha a mě budeš něco vyčítat!"
"Mohly byste se přestat hádat? Tady teď nejde přece o vás - ale o Mařenčino rande, komediantky."
"Promiň Máňo, co teda ten tvůj frajer? Bylo něco?"
"Vy jste tak primitivní."
"A jakou sis vzala nakonec kabelku? Doufám, že ne tu nudnou černou, co ji taháš pořád?" zajímá Františku
"Kabelku jsem jí půjčila já. Stylovou a velkou od Luise Vietnama." přiznává se Anička
"Tu novou, jo? A když jsem si ji chtěla vypůjčit já, tak jsi mi tvrdila, že kabelky půjčuješ až po půl roce používání. O co je lepší Mařena než já?!" ječí Pepina na Ančku
"Ale ty jsi neměla důležitý rande." špitne Mařenka
"Každý rande je snad důležitý, ne? Je přeci úplně jedno jestli je první nebo desátý! Na každým chceš vypadat dobře."
"No ale pro mě bylo to včerejší úplně životně nejdůležitější."
"Ježišmarija tak se už přestaňte dohadovat, který rande je nejdůležitější a nechte Mařku mluvit. Kabelku jsem jí půčila, protože z toho rande byla chudák celá na nervy. Málem se mi ve čtvrtek v hospodě z toho složila. Musela jsem do ní nalejt čtyři panáky zlatýho jelcina."
Mařka ublíženě pofňukává a přikyvuje.
"Máňo, ty jsi děsná citlivka. Doufám, že boty jsi měla svoje. A ne Pepiny zabijácký jehly."
"Vzala jsem si svoje botky pro štěstí."
"Myslíš ty z New Yorkeru?"
"Hm."
"Tak co říkal, když tě uviděl? A jak vypadal?"
"No dal mi pusu a říkal, že se na mě celý týden těšil. Že se nemohl dočkat. A že moc hezky voním. Měla jsem tu novou voňavku Noemi Caramel."
"Aha - ta je fakt moc dobrá. A kde jste byli?"
"V té nové restauraci U vystřelenýho voka."
" A jaký to tam bylo? Co jste si dali k jídlu?"
"Já jsem si dala svíčkovou a Zdeněk si dal kachnu s knedlíkem a se zelím."
"Na to jak jsi byla vynervovaná před tím, tak ti docela chutnalo, ne?"
"Holky já jsem měla hroznej hlad. Vždyť já jsem před tím randetem tři dny skoro nejedla. Spořádala jsem šest knedlíků."
"Ženský přestaňte krafat a začněte už něco dělat! Už mi z vás drnčí hlava. Mám vás tady dvacet. Tohle není normální. Kdybyste se měly živit mluvením, tak byste mohly pracovat na 100% dvacet hodin denně. Včetně té mojí, kterou mám doma." okřikne ženy nadřízený
"Aby se taky nepodělal. Řekneš nám to Máňo cestou domů. I s podrobnostmi." šeptá Pepina Mařce do ucha. "A dělali jste to po venkovsku nebo po kovbojsku?"
