Psychologický rozbor blogera

Bloger je člověk otravný jako politik. Sice tvrdí, že se s vámi rád a zdarma podělí o své názory a myšlenky, ale vyžaduje vaši pozornost, udělování karmy a pravidelnou čtenost. Také je v mnoha případech přesvědčený o tom, že ho psaní baví a píše rád. Je pyšný na to, že se dokáže veřejně vyjádřit k libovolné události, nápadu nebo problému. Že má na všechno svůj vlastní názor. Ale ve většině případů je to pouze mnoho povyku pro nic. Jak už dávno zjistil William Shakespeare. Prostě kecá stejně dobře, jako píše.

Bloger je sobec, závislý pouze na svém osobním blahu. Blaho mu způsobují čtenáři, kteří se zabývají jeho myšlenkami a dávají mu za pravdu, diskutují s ním, popřípadě se s ním dohadují anebo ho urážejí. To už záleží na nátuře blogera. Protože i urážení se v některých případech dá pokládat za pozornost. Stejně jako se bloger může stát závislým na blogování, může i čtenář zblbnout a způsobit si závislost na čtení blogů oblíbeného blogera. Tyto závislosti mohou trvat léta. V případě, že se bloger "uzdraví" dříve než čtenář, může se stát, že se ho čtenář bude všemi možnostmi a ze všech sil snažit povzbuzovat a podporovat k dalšímu psaní. Ale pokud se bloger včas neuzdraví popřípadě dlouho nemůže najít téma, o kterém by psal může si jeho čtenář donekonečna číst v dostupném archivu, anebo si najít další oblíbené blogery, když s ním ten jeho nejoblíbenější tak potupně vypekl.

Někteří z "chytřejších a citlivějších" čtenářů jsou dokonce schopni odhadnout povahu svých blogerů a přes příspěvky nahlédnout do jejich soukromého života. Snadno dojdou k názoru, co jsou tito blogeři zač, když například blogují o :

O vztazích - nevyrovnané feministky a ušlápnutí ňoumové

O sexu - věčně nadržení úchyláci a nymfomanky

O vaření - blogeři či blogerky listující kuchařkami a snící o tom, že se o ně jednou někdo postará

O kosmetice - blogeři či blogerky s beďary, křivými zuby a malým sebevědomím

O politice - blogeři a blogerky, kteří milují muže v oblecích, peníze a moc

O cestování - blogující, kteří nikdy nikde nebyli a jejich největším přítelem je glóbus

O dětech - blogeři - mámy a tátové, kteří si s vlastními "haranty" neví rady a rádi by se jich co                                        nejdříve zbavili, ale zatím se z toho snaží aspoň vypsat

O slavných osobnostech - zamindrákovaní blogeři

O jazykových - lingvistických zajímavostech - ráčkující a šišlající negramotní pisálci /píší za ně gramotné manželky a manželé, kterým to pouze diktují/

O dobru a zlu - fantasmagorové

Úplně nejradši ze všeho nejvíc bych si přála být mudrcem. Takovým tím mnichem, za kterým musíte cestovat přes půl světa, nejlépe pěšky a celý život. A pokud máte dobrou navigaci do jeho jeskyně, tak se za ním zestárlí, unavení ale pořád plní naděje dopachtíte po kolenou. Vkleče, špinaví, s odřenýma nohama, hladoví po poznání, plní očekávání moudra, zasvěcení, kouzla, zázraku, které z mudrce - mnicha snad vypadne. A za celou tu námahu obdržíte jednu větu. Něco jako: "Bůh tě miluje." anebo "Cesta je cíl." Chtěla bych být tou třešničkou na punčáku, nebo šlehačkou na sachru. Všechno chytrý bych už měla načteno a to, co jsem chtěla vypotit na papír nebo web už by bylo napsáno. Ale zatím to tak bohužel ještě není. Pořád jsem blogerka. A občas mě to blogování baví.