"Tak jak se ti to líbilo?" ptám se v objetí Andreje. Andrej se ke mně místo odpovědi ještě více přitiskne. Jsme do sebe zaklesnuti jako sportovci při týmovém vítězství. Jedna ruka okolo krku a druhá kolem pasu. Ale pořád mlčí. Žádné oslavné skandování. Pokouším se ho zeptat tedy podruhé. Jen si zhluboka a ztěžka povzdechne. Zní to, jako kdyby mu právě v nemocnici odoperovali pravou plíci.
Pokouším se mu podívat do obličeje, ale nejde to. Hlavu má položenou na mém rameni ale odvrácenou na druhou stranu, směrem ode mě.
Jakoby mu pohled na mě dělal problémy. Začínám být netrpělivá. Jeho kudrnaté vlasy mě šimrají na krku a přes tričko cítím strukturu jeho svetru. Andrej soustředěně oddychuje a evidentně si užívá mého náručí. Nádech, výdech a zase nádech. Přemýšlím, co asi teď vnímá on a na co tak může myslet? Jsem pro něj oáza klidu, nebo měkký polštářek anebo snad cesta k zapomnění? Anebo jsem pro něj strom, o který se potřebuje opřít. Možná jsem pouze ženská náruč, do které se chce na chvíli schoulit bez veškerých dalších přívlastků.
"Můžeš mi říct, jaké to tedy bylo?"
"Bylo to" pokouší se mi vysvětlit své pocity Andrej a na popsání výrazu, který by obsáhl velikost události opíší obě jeho paže půloblouk. Každá jeho ruka míří na jinou stranu. Jako by současně znázorňovaly i rozdílnost našich potřeb.
"Co to znamená? Tohle?" Napodobuju jeho gesta.
"Slov není potřeba." doplňuje Andrej, který se po naší krátké výpovědi paží opět na mě přitiskne.
"Ale já to fakt potřebuju slyšet." naléhám mírněji.
"Všechno není třeba verbalizovat." poučuje mě dál Andrej klidným hlasem
"Ale já o tom potřebuju mluvit i přemýšlet."
"Hodně přemýšlíš." kritizuje mě.
"Chci to někam zařadit..." pokouším se mu vysvětlit.
"No, ale já o tom teď nechci mluvit, snažím se to pouze prožívat." odlepí se ode mě Andrej a dívá se mi do očí.
"Tomu rozumím, ale chci slyšet, jaká byla ta tvoje vnitřní reakce."
Ale to už přichází rozzářená Tamara. Andrej ustupuje stranou.
"Tak jak se ti líbila ta andělská meditace?"
"Bolo to krásne." objímá mě Tamara.
"Byla to nádhera." šťastně přikyvuju a začnu se spokojeně chechtat.
Sdílená radost je několikanásobná radost! Prožitá i verbální.
