Jak "salámistky" porazily "pracantky"

Od současné ženy se očekává zvládání nepočítaně úkolů a zodpovědnosti v zaměstnání i v soukromém životě. Po uplynulých dnech, kdy to našemu týmu žen a jednoho muže natřel jiný tým žen při outdoorovém odpoledni si to už nemyslím. Začínám souhlasit s příslovím: Každý svého štěstí strůjcem. Pokud tedy mezi štěstí budeme počítat malou vyčůranost a možnost, že máte kamarádku nebo spolupracovnici, která vám názorně předvede, jak to v tom světě chodí. Vysvětlí vám, že inteligence je vám sice částečně  vlastní ( pokud tedy nemáte zrovna IQ 50), informace se naučíte získávat, zkušenosti posbíráte životem, ale jak kombinovat a být jing - jang ženou - to musíte zkrátka vidět!

Kdo mlčí, souhlasí
Nepíše se mi to snadno. To, že jsem se nechala společně se svým kolegou Jaromírem a kolegyní Martinou a Ivou zmanipulovat. Poté, co jsme si vylosovali symbol holčičky na kartičce jsme mlčeli a nechali své spolupracovnice Markétu a Petru z Ostravy, aby nás pojmenovaly na Moraváky. Myslím si, že název týmu má vypovídající hodnotu. A brzy jsme nehráli, jak podle mých představ hrají blahosklonní  Moraváci, ale makali jsme jako šroubci. Po obdržení  instrukcí totiž začalo kalkulování, počítání a zvažování. Každý arch se zadáním hry obsahoval počet bodů, popis hry a délku jejího trvání. Čas jsme měli jasně vymezen a bylo jen na nás, co si vybereme a jak se ke hře postavíme.
Salámistky
Druhý tým, mezi které se počítaly samé ženy, včetně naší nejhezčí kolegyně Daniely, o které jsem se domnívala po přijetí do firmy, že je to bývalá nebo současná modelka se pojmenovaly Úžasňačky! Ale tuto informaci o Úžasňačkách jsme se naštěstí dozvěděly až nakonec hry. Tudíž, nás to nezdecimovalo ani neohrozilo v sebevědomém postoji. V druhém týmu se tedy sešly modelka Daniela, stratég Michaela, nadprůměrně schopná obchodnice Iva, Jana, jejíž heslo je: TO dáme! a Radka z Moravy.

Webová stránka
Na rozehřátí jsme každý dostali za úkol vytvořit z přiložené čtvrtky a obrázků webovou stránku vypovídající o tom, jak vidíme svého kolegu. Za nejzajímavější dílo toho dne považuji stránku, kterou naše kolegyně vytvořila o kolegyni, která se momentálně nachází na mateřské dovolené. Protože v žádném časopisu nenalezla obrázek malého dítěte, pomohla si obrázkem mláděte prasete a symbol duše nakreslila jako kulatý baťůžek s ventilkem pod paží. Výsledek byl tedy následující: pěkná žena s duší zpěvačky si vzala za manžela krásného právníka, se kterým počala prase, o které se momentálně doma stará.  
Historky z podsvětí
Snažili jsme se postupovat co nejlogičtěji, podle rozumu a dle bodů! Jako první jsme si vybrali hru "Černé historky". Samotná hra spočívala v tom, že instruktor Lůďa, kterého nám vedoucí Jan představil jako bonvivána a společníka žen, nám vždy přečetl úvodní větu  z lístečku. A na základě této věty a s pomocí dotazů na instruktora, na které nám mohl odpovídat pouze ano a ne, jsme měli rozkrýt celou historku. Protože jsme  správně usoudili, že máme všechny velkou empatii, výsledek se brzy dostavil. Během 25 minut jsme odhalili celkem 5 příběhů po 4000 bodech. Bohužel jsme i z přilehlého kouta okna restaurace uviděli i zvenčí kulhající soupeřku Janu /To dáme!/, kterou doprovázel instruktor. Jana /To nedala/, při překotném běhu zakopla a vymkla si kotník. Soupeřky byly oslabeny a my podlehly pocitu převahy v množství. Myslely jsme si, že je to 6:4 pro nás!
Irský tanec na podložce
Co mě vyloženě uchvátilo, byla hra s taneční podložkou. Nožky mi sice poskakovaly většinou jinak, než doporučovaly šipky na notebooku, ale to mi bylo fuk. Na kolegyni Martinu žádná z nás však neměla. Ta s přehledem za nás odtančila nejlepší skóre milion sto dvacet šest bodů!!! O podložce budu přemýšlet, protože nám Jan prozradil, že se jejím používáním procvičuje mozek. Vykonáváte fakticky dvě činnosti současně - sledujete instrukce na monitoru a vydáváte pokyny pro neposedné nohy. Pochopitelně jsem si před touto disciplínou myslela, že jako správná žena zvládám několik úkolů najednou. Tato domněnka se po tanci na podložce ukázala však lichou.
Paintball
Střílení paintballovou pistolí nám nešlo tak, jak jsme se domnívali. Možná to bylo i náročností terénu, silou větru a vzdáleností terčů. Byly rozděleny podle obtížnosti. S nejméně vzdáleným terčem však byly spojeny největší nároky. Každý účastník musel mít deset zásahů z desíti. Nakonec jsme dosáhly vítězství jinou zbraní. Kňouráním a doprošováním jsme přemluvily Zdeňka (Jaromír nepřemlouval) a ten nám připsal 2000 bodů, i když náš tým nesplnil zadání. Po přemlouvání a děkování následovalo malé vyhrožování. Moc dobře jsme si totiž uvědomovaly, že pokud my dokážeme Zdeňka přemluvit k tomuto podvodu, co by se asi podařilo kolegyni Daniele?
Spojování čísel
Již dlouho jsem nepřivedla své tělo do tak rychlého pohybu, jako k tomu došlo při této hře. Myslím si, že nebudu lhát, když budu tvrdit, že jsem nebyla sama. V kruhu vytvořeném z provazu na trávníku se nacházely lístečky s číslicemi od 1 do 30. Do kruhu se mohl postavit pouze jediný hráč týmu a ostatní se rozestavili okolo. Postupně jsme se měli dotýkat čísel, tak jak jdou postupně od jedničky a vyslovovat nahlas. Měli jsme tři pokusy a jeden ostrý. Zvládli jsme to za 50 sekund. Jupííí.
Zpětná vazba
Disciplína, která nás srazila na kolena a ochudila náš pracovitý, logicky a věcně uvažující tým byla obyčejná zpětná vazba. Byla za 2000 bodů a spočívala v tom, že jsme si šli popovídat s instruktorem o tom, co nás baví na outdoorových hrách a co nás vede k tomu, abychom ji vůbec hráli. Když jsme se vypovídali a shodli na tom, že očekáváme především zábavu a stmelení kolektivu, připsal nám Jan body a my jsme vyrazili stíhat další hry a další body.
Time building aneb konec hořký
Co nám bylo platné, že nám Martina vytvořila nový rekord na taneční podložce, že jsme to natřeli Úžasňačkám v Černých historkách. Jejich tým nepodával zázračné fyzické výkony, byl ochuzen o Janu, jejíž kotník se chladil pod obvazem v oblaku spreje. Naše kolegyně však dokázaly využít svého "filipa". Po každé hře absolvovaly  vždy novou zpětnou vazbu. Jan se přiznal, že při třetí zpětné vazbě už nevěděl, na co že se to má ještě ptát, ale vždy jim 2000 bodů připsal. Úžasňačky šetřily silami a celou hru si báječně užívaly. Zvítězily tudíž nad námi o 6000 bodů. A u večeře to řekla Iva za nás, za všechny pracantky: Tak už je mi jasné, proč mám ve svém životě pořád pocit, že někdo to zkrátka oddře a někdo se jen tak baví a ještě vyhrává!