Ňuňuňu...bleble...hafhaf!!! Žvatlá pán vedle mě a já se modlím, ať nám skočí na semaforu zelený panáček a toho psomila se rychle zbavíme. Nezbavíme. "Dobrý den, vy máte tak hezkého pejska, že jsem se musel zastavit." Sděluje nám bezelstně pán. Kdyby byl psem, jistě by mu při tom povídání visel jazyk z huby doširoka roztažené a povrchně by dýchal. Kdyby ale byl pes, tak bych se s ním možná dala i do řeči. Ale takhle to dopadlo zcela jinak: "No, víte Ona se vás bojí!" pokusila jsem se ve spěchu ukončit rozhovor o naší roztomilé pejsince a smykem jsem ji rychle táhla na druhou stranu silnice přes koleje tramvají. Rychle pryč od milovníka hezkých zvířátek.
Dotyčnému pánovi ošklivě křivdím. Chtěl se pouze zastavit, podrbat psíčka za uchem a pochválit ho. Ale to by nebylo jen tak. To bych mu nejprve musela vysvětlit hru na zlého pejska a polekaného páníčka. Je to hra která začíná tím, že se na vaše zavolání vedle vás objeví roztomilý pejsánek. Veselý, čistotný, ouška postavená nahoru oháňkou vlající mává ze strany na stranu. Jste dojati jeho poslušností a dobrou náladou. Žvatláte na něj, skláníte se k němu, ruku natahujete a těšíte se, jak pejsíčka podrbete za ouškem. Až až bude slastně přivírat očíčka. Sotva k němu na milimetr přiblížíte ruku vyjede po vás už bezzubými dásněmi a s rafáním se vám zahryzne do dlaně. Škubnete rukou, couvnete dozadu a naštvaně na něj zařvete: "Šejlino!" Madam Sheila si vás změří a začne vrtět spokojeně ocasem. Nadšená jak vás zase pěkně převezla. A můžete začít hrát od začátku.
Zvířata nás ovlivňují víc, než jsme ochotni si připustit. Možná je to pouze náš pocit nějaké nadřazenosti nad nemluvným tvorem, který nám brání si to přiznat.
Bylo dokázáno, že zvířata mají bezesporu kladný vliv na psychiku člověka. První zprávy o využití zvířete v terapii pocházejí již z r. 1792, kdy králík, drůbež a jiná malá zvířata byla použita v ústavu mentálně postižených k usnadnění komunikace. Ke stejnému účelu použil domácí zvířata pan Bethel r. 1867 v Bielefeldu v Německu. Za druhé světové války využívali Američané domácí zvířata na farmě k rychlejšímu zotavení válečných veteránů. Podle A. Katchera snižuje promlouvání ke psům a hra s nimi krevní tlak, zatímco rozhovor s lidmi jej zvyšuje. Pozorování tropických rybek v akváriu vede také ke snížení krevního tlaku, zvláště u osob s hypertenzí. Starší osoby se často uzavírají do sebe proto, že je komunikace s lidmi rozčiluje (a krevní tlak jim stoupá). Konverzace s oblíbenými zvířaty je naopak uklidňuje. Tady zřejmě neplatí přísloví - kdo má rád zvířata - ten má rád lidi.
Dále bylo zjištěno, že péče o zvířecí miláčky zvyšuje péči o sebe sama. Potřeby lidí a zvířat jsou podobné – především řádná strava, pocit bezpečí, dostatečné přístřeší, dobrý hygienický a zdravotní stav a atmosféra poskytující určitý stupeň lásky a vzájemného ovlivňování. Tady úsloví jaký pán - takový pes platí zcela opačně. Paradoxně zvíře je ten, který ovlivňuje člověka vlastním příkladem:-)
Nemocní a starší majitelé zvířat zase prý vyžadují během hospitalizace v nemocnicích časté ujištění o tom, že se jejich miláčkům vede dobře. Zvířata jim poskytují pocit potřebnosti a představuje popud k rychlému zotavení. Kromě psa a kočky se v terapii výrazně uplatňuje i kůň. Ve Šýcarsku a USA se při léčení duševně nemocných využívá delfín.
S poslední novinkou pro nás zdravé a pracující přišli Japonci. Pokud si totiž v zaměstnání na pracovní stůl umístíte fotku štěněte či kotěte, zvýší se vaše koncentrace o 10 procent. Hraje tam tzv. faktor roztomilosti. Protože když se pokoušeli opakovat celý proces se staršími zvířátky - sledovaná skupina pracovala pomaleji, než ta předchozí s mláďátky.
Ňuňuťuťu svatosvatě slibuji, že až mě zase někdo na ulici osloví "skrz" psa, nechám ho - ať si zvířátko pohladí a nebudu před ním utíkat, jako by mi za patama hořelo. Pes je přeci jen občas větší přítel člověku než je člověku jedinec jeho vlastního druhu. Homo sapiens.
