Údajně, když vám provede někdo něco zlého - máte za prožitou zkušenost poděkovat. Protože vás to snad pozvedne na nějakou vyšší - vyšší úroveň. To, co jste prožili a jak jste s tím naložili...
Ale hlavně by se o tom mělo mluvit, že? Aby ti truhlíci, kteří děkují a respektují velký Všehomír věděli, že nejsou se svýma zkurvenýma zkušenostma na světě sami.
Končí mi tříměsíční zkušební doba. Letos mi bude padesát. Už nejsem ve věku, kdy bych se z něčeho hned připosrala. Třeba z toho, že mě někdo nemá rád. Nebo nemusí. Ale nasrat se pořád ještě můžu. Za podraz. Za donášení.
Na "kolegyni", se kterou nemám lautrnicspolečnýho, je nepříjemná jako hovno, negativní, všechny pomlouvá a ještě by mě chtěla úkolovat.
Řekla mi tichým hláskem "promiň", když jsem na ni vysypala, že pro ni ode dneška už nehnu prstem. Diblík nevinný, který vás očerní a napráská lidem,kteří vás neznají, za nedostatky, které nejsou ve vaší kompetenci.
Vesmír je v naší hlavě. Poděkujme mu. Za příležitost k životu. Ale nerespektujme zlo.
Dík, Píčo.
Práce mě baví - dík za optání.
PS: dobrá poznámka na závěr od dcery: na tebe chodí vždycky ve dvou.
Ano, i tentokrát hrálo zlo přesilovku. Přišly na mě dvě. Sralbotky si totiž s sebou vždy berou posilu. Jdou na vás přes rozum, logiku a pravidla. Všechno jsou to ale pouze jenom jejich vlastní předpisy. Neudolaly mě.
To znamená, že vy si s nimi poradíte taky raz dva!
https://www.youtube.com/watch?v=6cGg44NjfJQ
