Voršilky, brouk Pytlík a jedno “nedorozumění”

Byly jednou jedny voršilky a ty měly větší klášter, než momentálně potřebovaly. Část využívaly tak, jak se normálně kláštery užívají, část obsadila jejich škola a část pronajaly galerii Nová síň. A protože víme, jaké dneska je k dispozici “umění”, do smlouvy pro jistotu vložily klausuli, že vystavená díla nesmí poškozovat dobré mravy.

Galerie vystavovala tu to, tu ono, a pak tak nějak dospěla k výstavě malíře Romana Franty.  Ehm. Kdo má nějaké ponětí o díle Romana Franty, tomu je jasné, že jeho výstavy se obvykle do kláštera nehodí. Člověk by předpokládal, že se takovému podniku galerie vyhne, či mu bude věnovat zvýšenou pozornost, aby nebyl průšvih. Ale galerie se spokojila s tím, že pouze opsala klausuli o dobrých mravech ze smlouvy s řádem do smlouvy s malířem a hodila na to bobek.

Pan malíř, který má o dobrých mravech poněkud prazvláštní představy (má-li vůbec jaké), rozvěsil svou výstavu, která zahrnuje kombinaci postaviček Ondřeje Sekory v čele s broukem Pytlíkem s (decentně řečeno) “velmi odvážnými akty”, jeden akt vyvěsil coby poutač na budovu, kde kolem něj chodí žáci základní školy, kterou sestry voršilky provozují, a bylo to.

Sestry to pochopitelně nenechalo klidné , takže sdělily galerii, že poutač musí pryč, nahotinky z výstavy taky, a předaly věc právníkovi, neboť dospěly k názoru, že výše zmíněná klausule o dobrých mravech byla porušena. A je to tady. Šéf galerie mluví o nedorozumění, přelepuje intimní partie nahotinek černou izolepou a navrhuje malíři jejich výměnu. Malíř je rozhořčen jak izolepou, tak návrhy na výměnu obrazů.

Asi jsem naivní, ale ptám se: jaké nedorozumění? Jaké rozhořčení? Pan ředitel jistě věděl s dostatečným předstihem, co bude vystaveno. Ať už je právní hledisko jakékoliv, zachoval se nečestně a nekorektně. Pan malíř rovněž věděl, co a kde vystavuje. Vystavit, co vystavil, v klášteře, je nehoráznost, v jeho případě patrně jednoznačně neobhájitelná jak morálně, tak i právně.

Otázka výstavy, která náhle plní česká média, má dle mého soudu velmi prosté řešení. Žádné nedorozumění, žádné přelepování, žádná “nečekaná hrozba uzavření”, Frantova výstava by měla z kláštera vystřelit tak rychle, jak jen to jde. Nemá tam co dělat. A pokud jde o alibistickou galerii? Inu, ať s ní sestry naloží, jak umí.

Poznámka: publikováno též v Aktualitách Duší a hvězd