Úvod do problému interrupce

Právo na život není jen otázkou světového názoru, náboženství, ale je právem člověka, jeho nejzákladnějším právem. Nadčasovým znakem úrovně civilizace, všech kultur, je její vztah k životu. Civilizace, která odhazuje bezbranné, si zaslouží, abychom ji nazvali barbarskou. I kdyby měla výborné výsledky hospodářské, technické, vysokou úroveň umění i vědy. (Jan Pavel II. )

Otázka interrupcí je v současné době nejdůležitější otázkou politiky celého světa. Je neuvěřitelné, jak velká část současného tzv. civilizovaného světa, který údajně vysoce dbá na lidská práva, v posledním půlstoletí přistoupila na to, že vraždění nenarozených dětí je nejen normální, ale dokonce z hlediska ochrany lidských práv nanejvýše žádoucí. Vystupovat proti tomuto barbarství, které je rozsahem, odporností i metodami zcela srovnatelné s největšími zločiny a nejmasovějšími vraždami v historii lidstva, je povinností všech slušných lidí.

Za svého života jsem se setkal už s mnoha odůvodněními, proč je interrupce normální a proč má žena na ni svaté právo. Některé byly vyloženě směšné či na první pohled falešné, jiné důmyslnější a některé vyloženě rafinované a vyhlížející zdánlivě nenapadnutelně. A setkal jsem se v diskusích s těmi, co třeba jsou proti interrupcím, ale spíše citem či vírou, přičemž ale jejich rozumové chápání podstaty věci nebylo dost hluboké, a tudíž v diskusi se zastánci potratů nutně horkotěžko tápali a vystupovali nepřesvědčivě. Zde bych proto uveřejnil základní rozbor celého problému z pohledu zastánce názoru pro-life, vysvětlil proč je takový postoj jediný správný a morálně únosný.

Tak začněme: Proč jsou interrupce nepřijatelné? Protože interrupce je z morálního hlediska i z hlediska své fyzické podstaty vražda. Zabití nevinného člověka. Nic míň, nic víc. Toto prosté konstatování je ovšem výsledkem poněkud širších úvah a pochopitelně nikoho ze zastánců práva ženy na interrupci ani nenapadne je uznat. Udělají cokoliv, budou vymýšlet sebenesmyslnější a sebepavědečtější teorie, aby tuto pravdu zastřeli, zamaskovali, nebo ještě lépe, zcela popřeli. Abychom se do toho mohli obout, je třeba v první řadě pochopit "zdroj dat", z něhož křesťanské protipotratové hnutí vychází. Pokud vezmeme zásadní argumenty hnutí prolife jako holé věty, vystačíme se třemi: Člověk je člověkem od početí. Zabití nevinného člověka je vražda. Vraždit se nesmí.

Potratářské hnutí (eufemicky se nazývající "hnutí za svobodu volby") udělalo všechno proto, aby přesvědčilo lidi, že odpor k potratům je čistě věcí víry v tom smyslu, že na víře, nepodpořené žádným vědeckým poznáním, stojí sám počátek argumentace, podle které "je potrat vražda", konkrétně tvrzení "nenarozené dítě je člověk". Věří tomu dokonce i někteří křesťané, což považuji za obzvlášť špatné. Protože opak je pravdou.

Ze tří vět, které jsem uvedl výše, z křesťanské víry vychází pouze ty poslední dvě. Ta první je založena nikoliv na víře (resp. nikoliv jen na víře), ale především na jednoznačném výsledku zkoumání přírodních věd, které zcela jednoznačně prokázaly, že existence člověka jako kompletního jedince druhu Homo sapiens začíná oplozením. Ano, zygota už je kompletní a samostatný jedinec, který sice potřebuje zvláštní prostředí pro přežití, který bude v dospělosti vypadat úplně jinak, ale rozhodně není součástí těla své matky.

A naopak, je to údajně na vědeckých základech stojící potratářské hnutí, které vychází z premisy, pro niž nemůže najít v přírodních vědách absolutně žádnou oporu: na představě, že jedinec druhu Homo sapiens se stává člověkem (ve smyslu sociálního jedince disponujícím lidskými právy) až od určité doby. Jistě nemusím vysvětlovat, že taková argumentace není vědecká, ale filosofická, a její opodstatněnost je pouze "věcí názoru" každého jednotlivce. A to přece nejde.

Zažili jsme ve dvacátém století tři velká filosofická hnutí, která rozpoutala úděsná vraždění motivovaná nenávistí a sobectvím a omlouvaná tím, že oběti nejsou tak úplně lidmi, nebo alespoň ne lidmi plnohodnotnými. Nacisté argumentovali rasově, Židé nebyli lidmi, ale podlidmi, lidmi přirozeně zvrácenými, přirozenými nepřáteli se špatnou krví a geneticky zakódovaným nepřátelstvím. Komunisté argumentovali třídně a ideově - bylo třeba zlikvidovat boháče a kontrarevolucionáře (zejména ty věřící), kteří škodí společnosti a udržují ji v chudobě (oboje výše vedla nenávist a nemalý profit). Potratové hnutí argumentuje stadiem vývoje člověka. I je vede v drtivé většině nenávist a vidina profitu (v tomto případě zbavení se odpovědnosti a volnost v užívání si, jakož i nenávist některých feministických exponentek k mužům).

První dvě hnutí jsme snad už po zásluze porazili a odsoudili, zbývá porazit a odsoudit to poslední, které se ukázalo nejsilnější a bohužel nám zatím přerůstá přes hlavu. Možná proto, protože dokáže z těch třech nejlépe maskovat svoji hrůznou podstatu. Možná proto, že jeho oběti jsou tak bezbranné, že nemohou ani plakat. A možná proto, že toto vraždění přináší velký profit až příliš mnoha lidem. Ale přesto, dříve či později, dobro zvítězí a interrupce se vrátí tam, kam patří: na seznamy těch nejodpornějších zločinů.