Reforma schválena, ale co s ní?

Jak už víme, Obamova zdravotnická reforma prošla Sněmovnou - díky zradě "pro-life demokratů" Barta Stupaka. Obama jásal, Biden s ním, ale tahle sranda nekončí. Bude zde ještě hodně potu, krve a slz a kdo ví, jak to skončí a kolik za tím zůstane politických mrtvol.

První mrtvolou, těžko říci, zda politickou, ale každopádně morální, je reprezentant Stupak. Stupak tvrdí, že potratářské prvky v zákonu zablokuje "vládní příkaz", na kterém se s prezidentem dohodl, a že je prostě velký kabrňák a pro-life bojovník, že to dokázal. Přitom je ale všem jasné, že Stupak si z lidí dělá dobrý den, protože: 1) vládní příkaz nemá sílu zákona a nemůže měnit zákony, 2) dohodnutý vládní příkaz je z hlediska svého účelu děravý, jak řešeto. A pak je tu třetí věc - reformu už prezident podepsal, vládní příkaz dosud ne. Ale jeho administrativa všechny ujistila, že prezident má ve zvyku držet slovo. Pravda, ve věci své reformy celou dobu lhal, až se hory zelenaly, porušil prakticky vše, co okolo ní slíbil, ale kdo by nevěřil v čestné slovo prezidenta, že ano... Časem to určitě podepíše. Věřte tomu.

Se zájmem jsem si přečetl výžblebty o tom, že Obama svým úspěchem získal šanci na druhý termín v Bílém domě. Vzhledem k tomu, že odpůrci reformy mají nad jejími příznivci převahu minimálně 3:2 a že Obama navíc svého legislativního vítězství dosáhl za cenu tolika špinavostí, je dost obtížně představitelné, že by jeho reputace podstatně vzrostla. A navíc je tu jeden zásadní problém - Obama neuspěl a reformu nezavedl. Obama pouze získal možnost pokusit se ji zavést. Proti tomu jsou hrátky ve Sněmovně jen slabým čajíčkem.

Zavést v USA něco, co odmítá téměř 60 % Američanů, je těžký úkol sám o sobě. Obamův problém je ještě mnohem hlubší: jeho reforma je totiž pravděpodobně protiústavní a to hned ve dvou rovinách: 1) ve vztahu k jednotlivým občanům (kterým chce nařídit pojištění), 2) ve vztahu k jednotlivým státům Unie. Co to znamená? Za prvé velké riziko masové občanské neposlušnosti a obstrukcí. Když ji nezlomí, neuspěje, když se ji pokusí zlomit, popularitu tím rozhodně nezíská. Druhou věcí jsou obstrukce jednotlivých států. Již 14 jich oznámilo, že u nich tato reforma nepřipadá v úvahu a že udělají všechno proto, aby ji znemožnily. Narychlo vytyčují zákony, které mají federální vládě znemožnit prosazovat reformu na jejich území a pro jejich občany, a zároveň se chystají hnát reformu k Nejvyššímu soudu. I kdyby Nejvyšší soud reformu kompletně podržel, což Obama rozhodně nemá jisté, obstrukce ze strany států budou velký problém.

Připočteme-li výše zmíněným potížím fakt, že je zde několik absurdních slibů, které Obama ve spojitosti s reformou dal, snadno se může stát, že se slavnostní realizace reformy změní v řetěz neúspěchů a průšvihů, pohřbívající poslední zbytky prezidentovi popularity. Dnes se republikáni vyloženě těší na každé volby a Bůh ví, že se budou těšit i na ty prezidentské.

Poznámka: Článek vyšel i v Aktualitách Duší a hvězd.