Obrovský skandál, který otřásl autoritou a pověstí Svatého stolce a papeže Františka, je pro všechny katolíky velmi bolestný, tím spíše, že se dal očekávat.
Ačkoliv papež František zařadil téma sexuálních a zneužívacích skandálů do repertoáru svých vystoupení již na samotném počátku svého pontifikátu, nikdy nejevil žádnou větší snahu problém skutečně řešit. Padala z něj rozličná silná slova a omluvy, konala se setkání s obětmi. ale to vše bylo činěné jen pro PR efekt, samotné činy pontifika usvědčovaly ze lži už od samého počátku. Nikdy se nepokusil problém skutečně řešit, nikdy systematicky nezasáhl proti homomafii v církvi, bez níž by se celý problém nikdy nerozvinul do takových rozměrů. To by se přece nehodilo do jeho liberálního a prohomosexuálního PR, kterým si získal lásku světských médií.
Ještě tristnější byly jeho konkrétní kroky týkající se konkrétních osob a případů. Ty se každému nezaujatému pozorovateli musely jevit jasný důkaz toho, že papež se o celou aféru stará pouze účelově. Zatímco konzervativní biskupové byli perzekvováni a odvoláváni už při podezření, že něco neřešili dost energicky a včas, na liberály s Františkem souznící platil úplně jiný metr. To bylo naprosto nepřehlédnutelné už v čase synody o rodině, na niž papež poslal jako svého osobního delegáta kardinála Danneelse, který se jako belgický primas prokazatelně snažil ututlat zneužívání páchané kolegou biskupem. A zde není pochyb o tom, že to papež věděl.
Ještě temnější kapitolu představuje jmenování Juana Barrosa biskupem v Osornu. Papež jej jmenoval, přestože věděl, že dotyčný chilský biskup je vážně obviňován přinejmenším z neřešení sexuálních zneužívání páchaných jeho blízkým knězem (existují dokonce i obvinění, že se některých sám účastnil). Tam, kde by nepohodlný konzervativec byl bez vyšetřování přinejmenším emeritován, přišlo u liberála povýšení, aniž by se vůbec čekalo na výsledky nějakého šetření. Papež dokonce následně při návštěvě Chile, kde se setkal ze strany velké části chilských katolíků s protesty a bojkotem své návštěvy, neudržel nervy na uzdě a hrubé pozurážel ty, co biskupa obviňovali, když je bez jakýchkoliv podkladů veřejně označil za lháře a pomlouvače. Později se za to omluvil a nakonec přiměl všechny chilské biskupy k hromadné rezignaci, aby skandál potlačil a projevil snahu celou věc nějak řešit. Logickou připomínkou ovšem je, že pokud by to myslel opravdu poctivě, musel by s chilskými biskupy rezignovat i on sám, protože v celé kauze je jeho vlastní role ze všech biskupů druhá nejhorší - hned po Barrosovi...
Nyní přichází poslední rána papežově pověsti - bývalý apoštolský nuncius v USA, arcibiskup Carlo Maria Vigano vydal veřejné prohlášení ke kauze liberálního amerického kardinála McCarricka, emeritního washingtonského arcibiskupa, který byl nedávno přinucen k rezignaci na pozici v kardinálském kolegiu poté, co se provalila hromadná obvinění kardinála z páchání sexuálního zneužívání a znásilňování mladých mužů a dětí. Spolu s kardinálem se otřásají (arci)biskupské stolce vícero amerických hierarchů, kteří kolegu prokazatelně či údajně kryli (v drtivé většině jde o papežem prosazované ultraliberály, včele s kardinálem Wuerlem). A nyní se otřásá i papežský stolec.
Exnuncius totiž veřejně a s podrobnostmi svědčí o tom, že McCarrickův skandál není nic Svatému stolci neznámého. Že problém byl znám již papeži Benediktu XVI., který na kardinála v tajnosti uvalil nemalé církevní tresty a omezení - tresty, které papež František zrušil (resp. nechal vědomě vyhasnout). Že papež o velmi věrohodných obviněních McCarricka nepochybně věděl už v době, kdy tyto tresty rušil, a že McCarricka navzdory tomu všemu jmenoval jedním ze svých vlivných poradců. Mělo by to být šokující obvinění, ale u někoho, kdo dříve neměl problém s Danneelsem a Barrosem, to zas až tak nepřekvapí. Nepřekvapí ani chování sekulárních a liberálních médií, která se jen těžko smiřují s tím, že jejich idol má tak velké chyby. Každopádně ho za to, za co by kteréhokoliv konzervativnějšího preláta roztrhala na kusy (a to i tehdy, kdyby ta obvinění popíral, což se František sám ani neodvážil - ač jinak dosti sdílný při konferenci v letadle na dotazy novinářů v tomto směru odpovědět odmítl), nijak zvlášť neštvou. Někdo by to mohl nazvat pokrytectvím, ale oni tomu nepochybně říkají taktika. Ale přes všechnu jejich shovívavost - tohle obraz jejich idolu beze škod nerozdejchá...
Článek vyšel a může být diskutován i na stránkách časopisu Duše a hvězdy...
