V této sérii se podíváme na některé mimořádně oblíbené linie mlžení, které potratáři spolehlivě tasí, když se dostávají do argumentační nouze, a se kterými dobývají, řekl bych, největší úspěchy. Zajímavé je na nich to, že jde nikoliv o nějakou argumentaci nebo logiku, ale o falešné „emociomenty“, emocionální a lživé výkřiky apelující dílem na falešný soucit a dílem na sobectví. Prvním „emociomentem“ je „svoboda volby“.
Potratáři vždy zdůrazňují, že jsou „pro volbu“ (pro-choice) a odpůrci potratů netolerantní otrokáři bojující „proti volbě“ (anti-choice). Žena má prý právo svobodně rozhodovat o svém těle a zvolit si jestli a kdy bude mít dítě. Je to tak přesvědčivé, svoboda je tak krásné slovo, člověk by se hned chtěl přidat…
Jenže jaká svoboda volby zde ve skutečnosti je? Máme zde matku, otce a dítě (které samozřejmě, jak ví každý člověk, který dával na střední v biologii pozor, není součástí těla matky, ale již novým samostatným člověkem, který v těle matky jen dočasně přebývá). A stav, který většina potratářů prohlašuje za cíl, je ve skutečnosti ten, že žena se může „svobodně rozhodnout“, že již existující dítě zabije (zdůrazňuji, zabije, ne nebude mít), bez ohledu na přání otce a bez ohledu na zájmy toho dítěte. Tohle přece není žádná svoboda volby – tohle je ryzí sobectví a svoboda vraždit! Kampak by to došlo, kdybychom se svobodou zacházeli jako potratáři ve své argumentaci, krásně ukázal Charles A. Coulombe ve svém ironickém článku Legálně a bezpečně.
Se svobodou volby se však pojí další otázka, kterou potratáři úmyslně přehlížejí: Nakolik jí mohou ženy využívat svobodně? Absurdní? Ale vůbec ne. Naopak, je to logické, lidi mají tolik prostředků, jak někoho nutit k tomu či onomu, zejména pak v případě, že jde o „legitimní rozhodnutí“. Povolení potratů otevírá spoustu cest k potratům vynuceným, tím spíše, že žena, která se do těhotenství dostane nečekaně a nepřipravená, zpravidla nebývá v psychické pohodě a vrcholné formě, takže je mnohem snáze manipulovatelná.
Těžko může z potratových zákonů těžit někdo více než nezodpovědný muž. Tam, kde jsou ještě právo na život a rodičovské práva a povinnosti uznávány v plné šíři, je pro muže či okolí problém nutit svou těhotnou partnerku k potratu, víceméně nemá na vybranou, musí zatnout zuby a o dítě i o ni se postarat, i když nechce. Je-li ovšem právo na život osekáno a potraty mají volno, je velmi jednoduché toho využít, tím spíše, že je-li potrat povolený, je tedy přijatelné řešení a každé přijatelné řešení může být za určitých okolností vydávané za to nejsprávnější. „Jdi na potrat! Nejdeš? OK, Tvoje volba, důsledky si řeš sama!“
Méně uvědomělí potratáři běžně upouštějí tu hloupou průpovídku o tom, že ženy samozřejmě nechodí na potrat jako k zubaři, ale pouze když k tomu mají opravdu pádné důvody a jsou ve velmi složité životní situaci. Ti uvědomělejší se tomuto argumentu raději vyhýbají, protože dobře vědí, že to není vždy pravda, a že v těch případech, kdy to pravda je, ženu často do té složité situace dostávají právě potratové zákony a potratářské myšlení, díky kterému je k potratu, který sama nechce, efektivně nucena strachem či okolím (zpravidla rodiči nebo sexuálním partnerem) .
Podíváme-li se na aktivity předních potratářských organizací a vůdců, s překvapením zjišťujeme, že svoboda ženy je opravdu netrápí. Kdyby ano, jistě by nepodporovali nucené potraty v Číně (používané čínskými úřady nejen v rámci politiky jednoho dítěte, ale i v rámci cílené likvidace nežádoucích etnických skupin, například Tibeťanů), nevyhlašovali by ekonomickou válku státům, co respektují vůli znásilněné dívky a její rodiny nejít k potratu (viz ZDE), a mnohem více by se soustředili na poskytování pomoci ženám, které na potrat nechtějí.
Potratářům nejde o svobodu volby, ale o potraty, a někteří neskrývají, že legalizace potratů je pro ně ve skutečnosti jen jedním z kroků na cestě ke společností regulované porodnosti podle čínského vzoru. Jde jim o sterilizaci, antikoncepci a potraty, klidně i nucené, jako prostředky boje s přelidněním, prostředky eugeniky, prostředky omezení plodnosti nežádoucích skupin obyvatelstva, prostředky dobrého výdělku… A samozřejmě pro mnohé potrat zůstává vyhnutím se zodpovědnosti, poslední pojistkou, když selže antikoncepce nebo sterilizace… Svoboda volby? Jen dočasně a jak pro koho!
Článek vyšel i v časopise Duše a hvězdy.
