Modlit se nestačí

Na Gloria.tv jsem pod jedním příspěvkem (odstrašující ukázkou videa pro sexuální výchovu) zaznamenal smutnou stížnost jedné přispěvatelky na to, že odpor proti sexuální výchově slábne, že rezignují i věřící…

Dotyčná psala, že před 15 lety měla petice proti mnohem uměřenější verzi na 30 000 podpisů a že když se snažila získávat nové signatáře, získala pouze jednoho věřícího a tři nevěřící. Podle věřících je prý nejlepší se v tichosti modlit a vše se vyřeší. Drazí souvěrci, věřte mi, že opravdu nestačí se v tichosti modlit. Dokonce se odvažuji tvrdit, že takový postoj je hříšný a uráží Boha.

Když jsem na základce chodil do náboženství, učil nás otec Fratišek Heger. Byl to takový drobný starý pán, který nebyl zas až tak geniální učitel a až do 6. ročníku neměl učebnice a měl ve třídě buďto 4 nebo dokonce všech 8 ročníků (bylo to za komoušů), takže ani neměl moc šancí něco naučit, i kdyby byl pedagogický supergénius. Moc si toho z jeho hodin nepamatuji, ale jednu důležitou zásadu nám opakovaně zdůrazňoval a já si ji pamatuji dodnes:

„Když jde o něco důležitého, je naší povinností modlit se, jako by jen na Bohu záleželo, zda uspějeme, ale zároveň dřít, jako by žádný Bůh neexistoval. Bůh zde není na to, aby něco dělal za nás. Může nám pomoci a pomáhá nám. Ale není to žádný náš nádeník.“

Když dnes vidím, jak většina katolíků přistupuje k veřejnému životu, k důležitým tématům života společnosti a vůbec, mám někdy pocit, že při všech nedostatcích jsme měli v otci Hegerovi jednoho z nejlepších učitelů náboženství, jakého jsme mohli mít. Protože to nejdůležitější nám navzdory všem protivenstvím sdělit dokázal. Což se většinou nedaří ani dnes, v podmínkách mnohem lepších.

Vyšo i v časopise Duše a hvězdy.