V sobotu jsem přednášel ve vyšebrodském klášteře na téma „hnutí pro-life a jeho témata“. Byla to moje první přednáška vůbec, takže spousta přeřeknutí a vyplňovacích slov, nějaké věcné chyby, i když nijak zásadní, a několik opomenutí. Asi největší z nich je, že jsem sice mluvil o tom, co to hnutí pro-life je, jakými se zabývá tématy a co za hlavní činnosti provádí, ale dostatečně jsem se nezabýval tím, proč by nás to mělo zajímat. Pokud možno všechny.
Samozřejmě, nějakých námětů se posluchačům dostalo o přednášce i v poměrně dlouhé diskusi, takže možná nešlo o nějaké zásadní opomenutí. Slušný člověk, když si uvědomí, co je potrat, když se zamyslí na euthanasií, může dojít k jedinému výsledku – jasnému a hlasitému NE! K tomuto jsem snad poskytl dostatek podnětů. Nicméně přesto bych to zde pro jistotu ještě shrnul.
Odhaduje se, že za jeden rok je na Zemi povražděno okolo 40 milionů nenarozených dětí. V České republice je to okolo 25 tisíc dětí. Tato čísla navíc nezahrnují rané potraty způsobené hormonální antikoncepci a nitroděložními tělísky, o nichž se žádné statistiky nevedou. Taková čísla nelze brát na lehkou váhu. Jsou tak strašná, že se ani nedají přecenit…
Otevřeně, stručně a jasně: potratáři jsou nacisté dneška. A jatka nenarozených, která rozpoutali, jsou jejich holokaust. Holokaust, který probíhá teď a tady. A je jen na nás, zda se tomuto novému nacismu postavíme, či dáme přednost tomu býti jeho tichými společníky, nebo dokonce aktivními spoluviníky.
Před třičtvrtě stoletím se křesťané nacismu postavili. Bylo by smutné, kdyby to jejich dnešní následovníci nedokázali, tím spíše, že dnes zatím za postavení se zlu v drtivé většině případů nehrozí smrt ani mučení, jen výsměch hloupých a bezectných lidí. Tím menší pochopení bude mít Bůh, pokud v tomto selžeme. O našich následovnících nemluvě.
Článek vyšel i v časopise Duše a hvězdy.
