Kdo je to křesťanský demokrat

V dnešní době se můžeme setkat se dvěma základními typy politiků, kterým se říká křesťanský demokrat. Kupodivu se sešli pod stejným termínem, ač jsou si filosofií i cenou na hony vzdáleni. Kdysi jsem to popsal stručným bonmotem: “Existují dva typy křesťanských demokratů: křesťané, kteří občas respektují demokracii, a demokraté, kteří se občas inspirují křesťanstvím.” Rád bych ale tento smrtelně vážně míněný vtip doplnil o jeden zásadní dodatek: skutečným křesťanským demokratem je pouze ten první. Ten druhý je jen jeho ubohá karikatura a škůdce.

Křesťanský demokrat, skutečný křesťanský demokrat (čili ten první) je křesťan, který se snaží vést společnost podle Božích zákonů za použití pokud možno co nejdemokratičtějších metod. Věří v demokracii, ale demokracii křesťanskou, která uznává Boha a jeho zákony, na které nemá ani to nejmenší právo sahat. Jinými slovy, takovýto politik se zpravidla příliš nezabývá promýšlením zásadních morálních hodnot a smyslu a cílů života společnosti. Nemá k tomu důvod, protože je zná. A hlavní těžiště jeho snahy je řešení otázky, jak je nejefektivněji prosazovat a hájit, bez ohledu na průzkumy a veřejné mínění. Jeho víra určuje směr i hranice a on se to snaží nějak zrealizovat navzdory všem možným potížím. Mnoho takových dnes bohužel nepotkáváme – schválně si jich zkuste pár vyjmenovat! Říkám vám: děkujte Bohu vroucně za každého z nich. A modlete se za další. A samozřejmě: podporujte je a VOLTE je!

Ten druhý demokrat, co se ohání křesťanstvím, obvykle považuje toho prvního za omezeného blbce, fudamentalistu a tak trochu fašouna. Věří v DEMOKRACII v její moderní zdivočelé podobě. Málokdy je skutečný křesťan (ve smyslu člověka co má křesťanskou víru a bere ji vážně), někdy dokonce není křesťanem ani formálně. Je to vlastně nutnost, protože zdivočelá demokracie se s křesťanstvím sloučit nedá. Neuznává totiž Boha a Boží zákony. Myslí si (a onen “křesťanský” demokrat s ní), že skutečně je možné si odhlasovat a přijmout zákon povolující potraty nebo euthanasii. Křesťanství je zde jen zdrojem občasné inspirace a vějičkou na voliče. Vybere se, co se hodí. A co se nehodí, to se zahodí. Nebo se (kvůli voličům) zalomí rukama se slovy “ještě není vhodná doba”. Tento politik stráví spoustu času hledáním směru, hranic i cílů. Málokdy je ale nalezne, a i když se mu to podaří, málokdy mu vydrží. Je přece tak prakické a moderní je měnit… Těchto “křesťanských demokratů” se nabízí na každém rohu tucet. Radím vám dobře: Nechte je tam stát!

Článek vyšel i na stránkách časopisu Duše a hvězdy, kde je možné se k němu vyjádřit v moderované diskusi.