Volby se blíží a je tedy čas podívat se na to, jaké strany se nám nabízejí a co je na nich zajímavé pro katolického voliče. Jakožto katolický volič, který dlouhodobě sleduje témata, která považuji pro katolického voliče za zajímavá, pokusím se k tomu něco říci těm, co na to čas nemají.
Budu se zde zabývat nejen programy stran, jejichž podstatou je, že říkají voličům jen to, co jim strany chtějí říci, ale rovněž tím, co tyto strany a jejich představitelé hlásaly a dělaly dříve. Dnes zde mám tři strany, které hodnotím jako naprosto nevolitelné pro kteréhokoliv křesťana, který bere svoji víru alespoň trochu vážně.
KSČM
S touto stranou budu hotov velice rychle, protože v jejím případě ani žádný rozbor programu není nutný – naštěstí, stejně ho nebere vážně ani ona sama.
KSČM je přímou nástupkyní KSČ, zločinecké strany, která v době, kterou mnozí z nás ještě pamatují, vraždila a zavírala do vězení naše spoluobčany, jejichž jediným „zločinem“ bylo, že byli dobrými křesťany. Zavraždila nám desítky kněží a řeholníků (a tisíce lidí), zničila hospodářství a nevratně poškodila kulturní dědictví naší země.
Komunisté se stále hlásí ke zvrácené a zločinecké ideologii – komunismu. Podle výkladového dekretu Sv. officia z roku 1949, podepsaného papežem Piem XII., členové, voliči a podporovatelé komunistických stran propadají exkomunikaci. Uznávám, že nevím, zda dekret s vydáním nového Kodexu kanonického práva neztratil po formální stránce platnost. Je to možné. Nicméně je jisté, že komunismus zůstal komunismem, Církev Církví a Zlo Zlem.
Věci veřejné
Tato strana je nová. Těžko tedy z jejího jednání něco vyvozovat, i když koncept VV hlídek může budit v evropských poměrech rozpaky, není na něm nic špatného a patrně jde pouze o neotřelý předvolební trik.
Historii však mají jednotlivci z této strany: např. předseda Radek John, který slibuje transparentnost a vyčištění zkorumpované scény, dlouhá léta podváděl a obelhával svoji ženu a tajil před ní nemanželské dítě. Zde je pár jeho dalších potíží. Ale co, věřte mu, kdo chcete.
Pokud ale už Radku Johnovi a jeho straně uvěříte, moc vám to nepomůže. Mezi spoustou sympatických věcí, které tento subjekt voličům nabízí, najdete totiž pěknou řádku skutečných zvěrstev a ničemností. Jen ty nejdůležitější z nich:
Zdanění prostituce (viz Ekonomika) – chcete-li něco zdanit, musíte to nejprve zlegalizovat. Opravdu chcete, aby se prostituce stala legitimním zaměstnáním a podnikatelským oborem?
V kulturní části svého programu strana říká, že dokončí komunistickou krádež církevního majetku. Pouze pokud by zbývalo vrátit nějaký kostel, tak to jo. Ale nesmí to být katedrála sv. Víta. Financování církví pak nějak vyřeší asignace.
V části zdravotnictví strana deklaruje, že nebude zpochybňovat právo ženy na potrat.
Je třeba něco dodat?
Strana zelených
Na první pohled vypadá myšlenka „chraňme přírodu/životní prostředí“ skvěle, koneckonců já sám mám k tomu, co považuji za umírněný či křesťanský environmentalismus, velmi pozitivní vztah. Stejně jako papež a další oficiální představitelé katolicismu. Proč tedy nevolit stranu, která se k ochraně přírody a životního prostředí hlásí? Protože její ideologie i program jinak velice brutálně válčí s křesťanstvím.
Pokud jde o důvěryhodnost strany jako instituce, blíží se limitně nule. Strana zelených proslula tím, jak si ji jednotlivé frakce za pomoci různých triků typu „černé duše“ a „účelově založené stranické organizace“ navzájem kradly. Současný předseda pan Liška se účastnil poslední „velké loupeže“ tohoto typu, když spolu s Martinem Bursíkem za pomoci výše zmíněných triků zcela vyšachovali „tmavě zelené“ stranické křídlo vedené Stropnickým a Kuchtovou.
Pokud jde o významné stranické osobnosti: Liška sice vystudoval katolické gymnázium, ale pokud jde o morálku a světonázor, nijak velký vliv to na něj zřejmě nemělo. Sice se hlásí ke křesťanství, ale je to ono liberální pseudokřesťanství, které považuje misionářství a katolický postoj k antikoncepci minimálně za archaismus. A nejde jen o antikoncepci, jak uvidíme dále.
Druhou důležitou osobou SZ je už zmíněný bývalý předseda Martin Bursík, bezskrupulózní politický turista, který se sice po debaklu v eurovolbách stáhl do pozadí, ale pořád má velký vliv. Jeho „rodinná historie“ (v tomto případě až „příliš úzký termín“) je natolik složitá, že by její základní popis zabral patrně několik odstavců.
Exministra Kocába, zeleného „experta“ na problematiku lidských práv, snad netřeba představovat, stejně jako jeho manželství rozpadající se kvůli jeho nevěře.
Nyní k ideovým východiscím a činnosti strany. Strana je silně napojena na radikální potratářské, feministické, LGBT a antidiskiminační aktivisty a ideologie. Poslední otřesné výstřelky ministerstva školství, jako jsou různé příručky a doporučení o prevenci homofóbie, sexuální výchově a genderově vyvážené mluvě na školách, jsou z velké části dílem právě zelených a jejich nejbližších ideologických spojenců, stejně jako „Antidiskriminační zákon“. Volíte-li zelené, volíte i toto, i když to třeba v programu přímo nezmiňují.
A teď se podívejme, co říká program zelených (lze stáhnout na stránkách strany zelených) o věcech, které by měly zajímat každého křesťana:
Strana zelených je nejagresívnějším prosazovatelem antidiskriminační, genderové, potratářské a LGBT agendy mezi relevantními českými stranami, ke kterýmžto idejím se v programu na mnoha místech hrdě hlásí.
Zelení, mimo jiné, „chtějí rodinou politiku, která bude podporovat vytváření dobrého prostředí pro spokojené mezilidské vztahy různých forem, od klasických rodin, přes soužití nesezdaných párů až po registrované partnerství“. Za touto formulací se skrývá snaha o totální dezintegraci rodiny jako společenské jednotky a zákonné i morální zrovnoprávnění ostatních forem soužití s ní.
SZ výslovně podporuje „právo ženy na potrat“ a zavazuje se bojovat proti jakémukoliv jeho omezování.
SZ hodlá zcela zrovnoprávnit registrované partnerství s manželstvím.
Shrnutí: Program strany je obsáhlý, takže ho nebudu rozebírat podrobně, projděte si ho. Je pravdou, že v něm SZ slibuje i dobré věci. Třeba podporu alternativních forem vzdělávání, podporu majetkového narovnání s církvemi, potírání hazardu, v ekologii a dopravě a podobně. V jejím programu najdeme spoustu dobrých nápadů. Nicméně tzv. „lidská práva“, která hájí, nejsou kompatibilní s lidskými právy, která hájíme my, dokonce ani s tím nejzákladnějším právem – právem na život. Hodnoty, které zelení prosazují, nejsou jen jiné, než ty křesťanské, ony celou řadu klíčových křesťanských hodnot vyloženě popírají a destruují. Pokud křesťan volí zelené, volí proti základům své víry.
Článek vyšel i v Duších a hvězdách.
