Katolický volič: Další strašné volby

V pátek a sobotu 23. a 24. května 2014 nás čekají volby do Europarlamentu. Přestože jeho moc je ve srovnání s Radou ministrů a Evropskou komisí mnohem menší, než by člověk čekal, je Evropský parlament nesmírně důležitý, protože pro spoustu rozhodnutí Komise je třeba jeho souhlas (a konec konců Europarlament schvaluje Komisi samu). Není tedy vůbec jedno, kdo v něm bude sedět a nás reprezentovat. Bohužel, ani tentokrát nejsou vyhlídky vůbec dobré a není ani moc z čeho vybírat.

Myslím, že z globálního pohledu nejlépe situaci vystihuje debata potenciálních předsedů komise, kterou jsme mohli shlédnout v televizi. Sešlo se jich tam pět. Bohužel mezi nimi nebyl ani jeden, o němž by mohl slušný a příčetný člověk uvažovat, aniž by přitom nebezpečně pokoušel svůj dávivý reflex. Všechno nejen eurohujeři a “progresivisté”, ale rovnou otevření stoupenci destruktivních myšlenek a ideologií, veřejní podporovatelé zla.

Pokud si někdo z křesťanských voličů myslel, že by třeba alespoň Evropská lidová strana mohla najít nějakého důstojného a přijatelného kandidáta, sice určitě eurohujerského, ale jinak rozumného či slušného, už si to myslet nemůže. Pan Juncker je bezpochyby jedna z nejhorších karikatur křesťanského politika, jakou si můžeme představit. Docela by mne zajímalo, co si o jeho nominaci myslí slovenská europoslankyně Záborská, která v Europarlamentu tak srdnatě hájí právo na život a rodinné hodnoty. Až na to dojde řada, podpoří svým hlasem muže, který aktivně pomáhal legalizovat euthanasii v Lucembursku?

Milan Mareš ve svém článku na Christnetu napsal, že většina křesťanů se bude asi rozhodovat mezi sociálními demokraty, lidovci, topáky a ODS. Patrně má pravdu, což je obzvláště tragické, neboť žádná z těchto stran by pro křesťana zvažovatelná být prostě vůbec neměla. U ČSSD je to snad jasné – antiklerikální a socialistická strana podporující všechny možné i nemožné zhůvěřilosti, by se v úvahách křesťana nikdy neměla ani objevit. A ty ostatní?

V čele kandidátky ODS stojí Jan Zahradil, zuřivý ultraliberál a otevřeně antikatolický, antirodinný a propotratový politik. Na kandidátce bychom možná našli pár slušných lidí, ale faktem je, že ODS získá nejspíše jen dva europoslance a Zahradil bude téměř jistě jedním z těch dvou.

TOP 09 a KDU-ČSL jsou věrní členové Evropské lidové strany (EPP), jejíž kvality vystihuje nejlépe nasazený kandidát na předsedu komise, kterého vzpomínám výše. Připočteme-li k tomu ještě asociální politiku TOP 09 a její otřesné vedení na straně jedné a vyloženě děsivou kandidátku KDU-ČSL na straně druhé…

U kandidátky lidovců se zastavím, protože to je opravdu něco mimořádného. Posuďte sami. Číslo 1 je na kandidátce Pavel Svoboda, což je ještě jedna z těch nejpřijatelnějších možností. Jeho eurohujerismus je sice ultraextrémní, nicméně jinak má i nějaké sympatické vlastnosti a aktivity. Ovšem už číslo 2 je lidovecká “expertka na školství” a nepřítelkyně domácího vzdělávání Michaela Šojdrová. Číslo 3 je Tomáš Zdechovský, který se rád před voliči chlubí svou “velkou rodinou”, aniž by se přitom zmiňoval, že je rozvedený a “znovusezdaný”, což je u deklarativně prorodinného politika a katolíka z deklarativně křesťanské strany docela drzost (k tématu rozvedených politiků viz závěr tohoto článku). Číslo 4 je Eduard Hulicius, o němž téměř nic nevím. Jelikož je to poradce Zuzany Roithové, byl bych spíše opatrnější, nicméně může i příjemně překvapit. Hned za ním ovšem následuje další “velká bomba”: militantní feministka Marie Jílková ze Sdružení žen KDU-ČSL, která prosazuje kvóty pro ženy v politice. Pak už následuje záplava nepříliš známých jmen, z nichž za zvláštní zmínku stojí ještě předseda Mladých lidovců Petr Hladík (č. 10), kterého si z MKD pamatuji především jako člověka, který mi odmítl podepsat Petici na podporu pronásledovaných křesťanů a vůbec byl odpůrce a překážka spousty dobrých a užitečných aktivit, a Šimon Heller (č. 13), organizátor nanejvýš obskurní petice za jmenování Mons. Roberta Bezáka biskupem českobudějovickým. Naproti tomu “příliš konzervativní” předseda MKD Petr Jurčík se mezi kandidáty nevešel. Asi je to dobře, protože do tohoto panoptika by určitě nezapadl. Opravdu nevím, koho bych jako volič této strany kroužkoval – koho alespoň trochu znám, tomu bych hlas nikdy nedal.

Nicméně já osobně nemám v úmyslu KDU-ČSL volit už z toho důvodu, že po tom, co (za souhlasného hýkání všech českých eurohujerů) předvedla a dodnes předvádí EU na Ukrajině, považuji za povinnost každého slušného a příčetného voliče volit stranu euroskeptickou. Jelikož Strana svobodných občanů nepřipadá pro nekřesťanskou ideologii v úvahu, vidím jen dvě rozumné možnosti: Bartošovy národní demokraty (i přes exoty na prvních dvou místech kandidátky má v řadě bodů dobrý a křesťanský program a je tam koho zakroužkovat) a Občanskou konzervativní stranu. Mezi nimi se nakonec nejspíš rozhodnu. S lítostí nad tím, že se nepodařilo vytvořit nějaký větší a kvalitnější subjekt, který by měl výraznější šance na úspěch a křesťanské konzervativné voliče reprezentoval poněkud důstojněji, čímž by pro mne učinil tyto volby méně strašnými a rozhodování příjemnějším.

Vyšlo a je diskutováno též na stránkách časopisu Duše a hvězdy.