Jaká pravicová vláda? Jaké reformy?

Jsou chvíle, kdy se musím ptát, jestli to magické heslo „pravice“ neleze tak trochu některým katolíkům na mozek. Je prý třeba podržet pravicovou vládu. Je prý třeba podpořit nutné reformy, byť nedotažené. Nevycházím z úžasu. Ptám se: Jakou pravicovou vládu? A jaké reformy? Vždyť u nás nic takového není!

Pokud někdo hodlá podporovat pravicovost jako „hodnotovou pozici“, pak by si měl ujasnit, co to vlastně pravice je, a to v absolutní rovině, ne jako nějaké pofidérní místo někde napravo od něčeho (v ČR nejspíš i od výtahu).  V České republice vládnou tři strany, z nichž jedna se, pokud vím, za pravici nikdy ani neprohlašovala. Druhé dvě pak sice ano, ale tak nějak pořád nemohu pochopit, na základě čeho.

V hodnotové sféře, kde se pravici přisuzují konzervativní hodnotová stanoviska, nesplňuje toto kritérium žádná ze stran. Ano, je tam pár jednotlivců, v těch stranách, ale celkově? Z hlediska bioetických témat se i za pravicové vlády situace zhoršuje. Ministr zdravotnictví, který je tak „konzervativní“ a hodnotově založený, až ho část veřejnosti po zásluze překřtila na (českého) Mengeleho, sice musel s těžkým srdcem vyškrtnout ze svých reforem radikální propotratové změny, nicméně další smutné pasáže v jeho zákonu zůstaly. Nejpravicověji působí nakonec politika vlády ve školství, kde ministr té „nejméně pravicové vládní strany“ pracuje na alespoň částečné deideologizaci školství, když začal omezovat za zelených ministrů neuvěřitelně expandující GLBT, feministickou, genderovou a sexuální indoktrinaci, a podpořil ochranu dříve systematicky likvidovaných rodičovských práv.

A pokud jde o peníze? Dámy a pánové, pravice, pokud mám tedy formulovat svoji představu o ní, se snaží posílit odpovědnost a osobní svobodu obyvatel, snižuje daně a odbourává nesmyslné poplatky, bojuje s korupcí a rozkrádáním státního majetku a podporuje podnikání.  Jak tomu odpovídá tato vláda? Podpora podnikání? Houby, maximálně tak patologických odvětví podnikání, které těžce postihují společnost, jako je hazard – tam se zejména Kalousek dlouhodobě vyznamenává. Daně a poplatky? Co třeba zvýšení DPH, zvýšení faktické daně z hlavy za odpad, brutální navýšení poplatků za stavbu domu, poplatek za adopci? Osobní svoboda a odpovědnost? Zdravotní reforma omezí např. právo volit si lékaře i svobodu lékaře volit způsob léčby. A boj s korupcí, dojením státu a rozkrádáním státního majetku? Zdá se, že nejvíce je pro něj zapálený Miroslav Kalousek, jinak patrně nejúspěšnější přemisťovatel státních peněz polistopadového období, který „boj s korupcí“ používá k boji se svými politickými oponenty.

Skutečnost je prostá: vláda bojující s korupcí a okrádáním státu by nemohla mít ve svých řadách Kalouska nebo Vondru. A strana s takovým postojem by nemohla na postu místopředsedy strany podržet člověka, který sice nepřímo a zastřeně, přesto však každému soudnému člověku zcela srozumitelně, nabízel státnímu úředníkovi post náměstka za přehlédnutí rozkrádání státních peněz ve velkém.

Jsem plně ztotožněn s tím, že je třeba šetřit a dělat reformy. Ale pravé, spravedlivé a funkční reformy. Slepé škrtání není reformou a zde bohužel není ani slepé. Vláda škrtá tak, aby co nejvíce odřela ty chudé, slabé a zranitelné. Aby členové vládních stran mohli i nadále nerušeně krást, přemisťovat a nechat se korumpovat. Její reformy jsou iracionální, nefunkční a hluboce nespravedlivé. Zkrátka a dobře, nejsou reformami, ale zlodějinou, protože pokud někdo na jedné chrání hazard a neomezuje plýtvání a rozkrádání (no, ve skutečnosti nejen že ho neomezuje, on je směle a ve velkém realizuje), a na druhé straně odírá chudé vrstvy, rodiny s dětmi a důchodce (jedno jestli současné, či budoucí), tak není reformátor, ale lump a zloděj, a patří do vězení a ne do Strakovy akademie.

Řekněme si to otevřeně: tahle banda nestojí slušnému člověku za podporu, bez ohledu na jeho politickou orientaci. Lidem to možná začíná docházet, smutné ale je, že jsou nepoučitelní a při příštích volbách si patrně navolí podobné sígry na levé straně spektra. Asi jim to patří, protože když je někdo tak blbej, aby dobrovolně dělal tutéž chybu stále znovu a znovu, patrně si svůj osud zaslouží. Nebo ne?

Článek vyšel i v časopisu Duše a hvězdy, kde se o něm dá diskutovat.