Co se děje v hlavě katolíka (odpověď panu Šimečkovi)

Pan Martin M. Šimečka se ve svém podivuhodném opusu Co se děje v hlavě evropského katolíka, který odmlouvá papeži? zamýšlí nad tím, proč katolíci neposlouchají svého skvělého papeže, který se tolik zasazuje o uprchlíky...

..., a proč je za to papež neexkomunikuje (nebo alespoň politiky jako jsou Viktor Orbán a Jarosław Kaczyński)…

Považuji za překvapující, že zkušený redaktor je schopen zplodit takovou slátaninu, nádherně demonstrující jeho absolutní bezvědomí o tom, co píše. Článek má jistě perfektní potenciál býti skvělý příkladem a argumentem ve věci naprosté bídy české žurnalistiky, nebo alespoň české světské žurnalistiky ve chvíli, kdy se pokouší psát o víře a katolících. Nicméně článek propaguje a šíří spoustu nesmyslných myšlenek a údajů a klade zajímavou otázku, proto bych rád na něj zareagoval, i když si to kvalitou snad ani nezaslouží.

Než ale odpovím na otázku z nadpisu (kdo se moc ptá, moc se dozví), je třeba si vyjasnit některé faktické věci, které autor naprosto nezvládl:

1) Pokud jde o papežskou neomylnost, pak opravdu neplatí to, že cokoliv papež řekne, je svaté a zavazující. Většina papežových výroků nejenže není neomylná, ale věřící ani nezavazuje k poslušnosti. Zjednodušeně řečeno, papež je sice neomylný ve věci víry a mravů, ale pouze pokud „ex katedra“ vyhlašuje dogma. Výroků sice ne neomylných, ale přesto v určitém stupni závazných, je více, ale i tak jde jen o zlomek papežových vyjádření. (Podrobnější vysvětlení laikům přístupnou formou naleznete v třídílné sérii Omylnost papežů: I., II., III.)

2) Vyjádření papeže k migrantům nemají charakter neomylného závazného učení, který v nich pan Šimečka hledá. Nesouhlasit s papežem v této věci proto není ani zločin, ani hřích (dokonce bych řekl, že je to ctnost zdravého rozumu a zodpovědnosti). Za takový nesouhlas není možné věřící trestat. Věřící má právo (a někdy i povinnost) nesouhlasit, ozvat se, nebo dokonce i postavit se na odpor tomu, co je špatné. I když to přichází od papeže.

3) Exkomunikace (vyobcování z Církve) není nějaká černá známka, kterou papež či biskupové udělují věřícím, protože se jim přestali líbit či protože se špatně vyspali.  Je to jeden z nejtěžších církevních trestů a uděluje se za konkrétní vybrané smrtelné hříchy a zločiny. Není-li zločin, nemůže být ani udělení trestu. Co víc – neoprávněně vyhlášená exkomunikace je neplatná a vědomé neoprávněné vyhlášení exkomunikace je smrtelný hřích té nejtěžší sorty. Takže té exkomunikace se pan Šimečka nedočká.

4) Viktor Orbán je kalvinista, takže by se z Katolické církve exkomunikoval poněkud obtížně…

5) Katolíci, kteří v tomto (i v lecčems jiném) s papežem nesouhlasí, tak nečiní pro nějakou ztrátu autorit, ale protože ctí autoritu vyšší než on – Boha a jeho zákony. Politika Angely Merkel a jí podobných ve věci migrantů je křesťanské morálce vzdálena mnohem více, než politika Orbána, Kaczyńského, Sobotky nebo Fica, protože německá kancléřka se jí těžce proviňuje proti svým povinnostem a svému národu. A bohužel – díky jejímu velkému vlivu – i na ostatních evropských národech.

Lidé mají své povinnosti a dobro a dobré skutky mohou činit jen tak, aby se s nimi zásadně nekřížily. Politik má v prvé řadě zodpovědnost ke své zemi a svým lidem. Ano, pokud to situace vyžaduje, má pomáhat i cizincům, ale nesmí to dělat způsobem, který nepřiměřeně ohrožuje jeho zemi, jeho lidi. Konec konců – pokud budeme přijímat nekontrolovaně migranty prchající z Afriky a Blízkého východu, je jen logické, že se z naší země časem stane nová Afrika a Blízký východ. A lidé budou prchat od nás někam jinam. Budou-li tedy mít kam. To mi opravu nepřipadá jako optimální a humánní způsob pomoci.

A teď k té otázce. Co se děje v hlavě evropského katolíka, který odmlouvá papeži? Nu, leccos. Protože katolík by s papežem opravdu nesouhlasit neměl, pokud k tomu nemá opravu zásadní důvod. Papež je ovšem náměstek Boží, nikoliv Bůh sám. Je zde proto, aby hlásal, hájil a opečovával učení Krista, k tomu jedinému mají sloužit ty obrovské pravomoce a privilegia, která má. Rozhodně zde nejsou k tomu, aby jako závazné vymýšlel učení vlastní či to Kristovo zásadně upravoval dle svých zálib, okamžitých nápadů, či očekávání nekřesťanské veřejnosti.

Pokud na to papež zapomíná, katolík ho v tom nesmí následovat, musí se ozvat, musí se tomu postavit. Ať jde o apoštolskou exhortaci občurávající Kristovo učení o nerozlučnosti manželství a odobřující a podporující konkubinát a svatokrádežná přijímání, nebo o prosazování nezodpovědných a nemorálních přístupů k řešení migrační krize, nebo o otevřenou podporu liturgické laxnosti. Je to frustrující, je to (v pravém slova smyslu) zkouška víry. Je to věc, bez níž bychom se fakt rádi obešli, leč tuto možnost nám papež František nedává.

A je to nezvyk. Nezvyk o to větší, že současné těžké krizi předcházela tzv. „piánská epocha“, kdy jsme měli dobré až skvělé papeže, kteří věřícím nedávali příliš důvodů k nějakému nesouhlasu, takže jsme mohli zapomenout na to, jak naši předchůdci v čele s velkými světci vzdorovali některým příšerným papežům starověku a středověku, jak přehlíželi jejich výstřelky, kritizovali je, nesouhlasili s nimi a někdy jim i vyloženě vzdorovali. A i popiánští papežové šetřili podněty k pohoršení. Dnes je čas si na staré zlé časy vzpomenout, protože papež František nás do nich vrací. Nu což, zvykáme si, protože musíme, a modlíme se za Františkovo obrácení. Nebo alespoň za jeho dobrého nástupce.

Nejde o to, že bychom ztráceli respekt k autoritám či papežskému úřadu. Jde o to, že je zde autorita vyšší než papež, které je každý člověk povinován poslušností v první řadě. Pokud se z vašeho otce stane alkoholik, tak – ač uznáváte, že má nárok na vaši úctu a loajalitu, a budete se k němu stále chovat jako k otci – nezačnete ani chlastat, ani psát chvalozpěvy na alkohol. A bude-li chtít učit pít vaše děti, tak mu to nedovolíte a od vnuků ho přinejhorším i úplně odstřihnete. A přesto nikdo rozumný nebude tvrdit, že to je projev ztráty respektu k postavení otce či děda. Je to totiž jen nezbytný důsledek toho, že jeden konkrétní otec byl natolik špatný, že neumožnil ten respekt projevovat tak, jak je to optimální.

Možná si řeknete, že ze mne mluví zapšklý tradicionalismus. Nu, dovolím si ocitovat jednu svoji známou. Je to vysokoškolská pedagožka a katolička spíše liberálnější (tedy vlastně v jistém slova smyslu „františkovská“). Ve věci papežova přístupu k migrační krizi se ale vyjádřila takto:

„V mých očích chce nepřímo zabít moje děti tím, že do Evropy natahá takové imigranty, kteří jim vesele uříznou hlavu. Sotva ho budu v takové akci podporovat.“

Článek pana Šimečka, na který reaguji, naleznete ZDE.

Příspěvek původně vyšel a může být diskutován i na stránkách časopisu Duše a hvězdy,