Barack Ikarus 2

Když jsem před měsícem psal první článek o Obamových problémech, jeho příznivci se mi pod článkem vysmáli. Co říkají dnes?

Obama pokračuje ve strmém pádu, už trhl rekord a Bushovi může popularitu v odpovídající fázi prezidentství jenom těžce závidět. Mezi černochy a částečně i hispánci má ještě silnou podporu, ale bílá část americké populace ho už odepisuje. Můžeme se hádat, jestli ten rozdíl mezi rasami způsobuje rasismus bílých nebo černých, těžko se ale vyhneme faktu, že Obama si za to může sám. Nejde jen o krizi, kterou zvládá jen virtuálně, nejde jen o hloupé přešlapy, jako byl výrok o "hloupém zatčení". Nejde ani o korupci, kterou pomohl navýšit do rozměrů, o nichž si za Bushe mohla jen zdát (pravda, částečně je to i o příležitosti, Bush neměl k dispozici protikrizový balíček k rozdělování). Nejde ani o projev ke školákům, který rozzuřil republikány k nepříčetnosti už samou svojí existencí.

Obamovým hrobem se stává jeho zdravotnická reforma. Obama doufá, že ji protlačí a tímto úspěchem nažene body. Při pohledu na itinetář celé reformy se člověk ale nemůže zbavit dojmu, že Obama počítá s tím, že reforma bude jeden velký průser. I kdyby totiž byla přijata podle plánu, pojištění nemajetných začne fungovat až po příštích prezidentských volbách a celá reforma bude provedena a plnou vahou dopadne na rozpočet až po přespříštích volbách, za Obamova (velmi pravděpodobně republikánského) nástupce. Připomíná to Clintonem zavedené půjčky nemajetným, které později zničily Bushe, který prostě nenašel odvahu je omezit.

Obama má však i jiné problémy, než finanční obrat reformy. Geniální řečník ze sebe několikrát udělal vola, když na prezentaci reformy říkal nepřehlédnutelné nesmysly, takže už se dočkal protestů od samotných lékařů. Když například ve své argumentaci použil cenu amputace nohy, přičemž ji ovšem (pro jistotu nebo z hlouposti?) padesátinásobně nadsadil a nezůstal u toho, pozdější pokus o opravu byl ještě horší. Obama sám si zjevně moc nevěří a tak se jeho suita pečlivě stará o to, aby na jeho setkání s voliči ohledně zdravotnické reformy bylo více sympatizantů než odpůrců (což za současného stavu vyžaduje opravdu velkou snahu) a pokud možno aby padaly i správné otázky (což je ještě obtížnější). Zdá se ale, že ani to nestačí.

Obama dlouho těžil z toho, že média jsou těžce pro něj, ovšem v současné době už i jim začíná pomalu docházet, že absencí kritiky za situace, kdy je opravdu hodně co kritizovat, se stávají vyloženě trapnými a začínají se v nich objevovat i nesmělé náznaky pochybností a nesouhlasu. K objektivitě to má ovšem stále daleko. Při této příležitosti bych si dovolil poukázat na rozdíl mezi referováním o ekonomické situaci za Bushe a za Obamy, který je krásně demonstrován ZDE (je třeba umět anglicky). Navíc vliv médií klesá a roste význam blogů a obecně internetu, kde Obama, kdysi průkopník, rychle ztrácí.

A je tu ještě jeden problém. Obamova radikálně propotratová agenda, zamíchaná do zdravotnické reformy, začíná podrývat jednu z klíčových opor moci Demokratické strany. Lídři tzv. "náboženské levice" (říká se jim též náboženští liberálové a náboženští progresivisté), kteří zatím podporovali Demokratickou stranu i zdravotnickou reformu, postupně začínají odpadat. Snesli povolené potraty i podporu tzv. "práv homosexuálů" (ty ostatně spousta z nich podporuje taky), ale Obamovy plány na placení potratů z peněz daňových poplatníků a omezení výhrady svědomí jsou více, než mohou překousnout. Postupně i oni začínají dávat najevo nesouhlas a požadují, aby potratová agenda byla z reformy výslovně vyloučena (pro vyjasnění: potraty nejsou v reformě zmíněny, nicméně celá je koncipována tak, aby se později pod ni daly zahrnout, nejlépe pouze nařízením Obamovy administrativy, které by nemusely schvalovat zákonodárci a které by platilo pro celé USA).

Obama se tak ocitá v pasti i se svou reformou. Pokud nevyloučí potratovou agendu, reálně hrozí, že ji neprosadí ani za situace, kdy demokraté zcela ovládají oba zákonodárné sbory, a že, což je ještě horší, zásadním a dlouhodobým způsobem uškodí své straně, která se už teď třese při představě voleb v roce 2010. Když ale potraty z reformy vyškrtne, nejenže přizná porážku (a slabochy Američané opravdu za prezidenty nevolí), ale i tak pravděpodobně reformu zničí, protože potratové organizace a jejich příznivci jsou v tuto chvíli jejím hlavním podporovatelem (a vlastně i Obamy samého) a bez potratů obé bez váhání "potratí".

Jedno je už teď jisté. Když Obama vyhrál volby a republikáni utrpěli drtivou porážku i v zákonodárných sborech, mluvilo se o krizi Republikánské strany, která je možná zničena na dlouhá desetiletí, či dokonce navždy. Dnes už takovou hloupost neřekne nikdo, spíše se rozumní lidi ptají, na jak dlouho pohřbí Obamova vláda Demokratickou stranu.