Blíží se rok 2012 a s ním minimálně volby do krajských zastupitelstev a Senátu. Rozhodl jsem se při této příležitosti vydat několikadílný seznam požadavků, které by měl křesťanský volič mít na politiky, které volí. Abych je voličům i politikům připomněl. Pokud na něco zapomenu, neváhejte to pod článkem připomenout.
Někdo by řekl, že jen malá část těchto témat se dá byť i jen částečně řešit na krajské úrovni a senátní volby nejsou zas až tak významné. Nicméně určité věci se i na krajské úrovni dělat dají. A co užitečného si strana jednou dá do programu, to tam má šanci zůstat. A mandáty získané v těchto volbách se výrazně promítají do státních příspěvků stranám a ovlivňují finanční akceschopnost strany tím více, čím méně má černých sponzorů. Není tedy ani v krajských volbách jedno, jaké jsou celorepublikový program a ideje strany.
V dnešním prvním dílu bych se věnoval otázce spravedlivého fungování ekonomických vztahů a toků. Zvolil jsem je jako první už proto, že jsou dle mého soudu absolutně bezrozporné a výhrady proti nim se v zásadě dají očekávat pouze od zlodějů a vydřiduchů, kterým by jejich splnění překáželo při „práci“. Neposkytnu kompletní kuchařku, spíše jen označím, co nefunguje. S několika poznámkami.
Píšu-li o spravedlivém fungování ekonomických vztahů a toků, nemám na mysli spravedlivé stanovení dávek, státní podpory a podobných věcí. Mám na mysli pravidla, podle kterých se finance a finanční toky řídí, ať jsou nastavené jakkoliv. Pravidla, která musí být jasná a spravedlivá, aby ekonomika fungovala, která musí být jasná a spravedlivá, aby efektivně bránila okrádání a ožebračování lidí. Při pohledu na dnešní společnost vidím pět zásadních oblastí, kde je třeba výrazných úprav buďto zákonů, nebo fungování státu a samosprávy. Nebo obojího.
1. Lichva
Katolická morálka definuje lichvu jako vydělávání na prosté půjčce peněz ke spotřebě a naprosto ji odmítá. To znamená, že nemravný a zákazuhodný je jakýkoliv úrok/poplatek z půjčky, který je vyšší než inflace (netýká se investičních peněz, kde může půjčující požadovat podíl na zisku) – podrobnější pojednání o tomto problému, zpracované ve formě přístupné i laikům, naleznete např. v Te Deu 2011/5.
Ne všichni lidé jsou schopní rozumě zacházet s penězi. Někteří protože jsou moc rozhazovační, někteří protože si nedokážou odepřít nezřízený a rozhazovačný život. A velká je skupina i těch, kteří prostě nejsou dost prozíraví, aby odolali rozličným trikům a vábení lichvářů a bankéřů. Kteří naivně věří, že když jim bankéř či lichvář nakecají, že na to mají, tak to musí být pravda. I když to evidentně pravda není. Spravedlnost si žádá chránit minimálně poslední skupinu. Společenská nutnost pak si žádá alespoň do jisté míry chránit všechny.
Patrně není možné dnes/zatím prosazovat křesťanský postoj k lichvě v tradičním významu tohoto slova. Nicméně je nanejvýš správné a za společenského hlediska, vzhledem k děsivě devastujícímu dopadu tohoto společensky velice nebezpečného fenoménu, nezbytně nutné prosazovat okamžitý zákaz tvrdé lichvy - nadměrného obohacování se na půjčce. Je třeba stanovit hranice, kde toto začíná, a udělat z ní těžký zločin s patřičnými tvrdými tresty. A to i v případech, kde formálně o lichvu nejde, neboť hlavní zisk nepochází z úroku, ale z naprosto neadekvátně stanovených pokut.
2. Hazard
Ožebračování lidí skrze hazard je velký společenský problém. Ne náhodou považuje Církev za těžké hříšníky nejen ty, co peníze na automatech a v kartách ve velkém prohrávají, ruinující rodinu, ale i ty, co se v tomto oboru živí. Hazard by měl být tvrdě omezen, zdaněn, vykázán na společenskou periferii. Od křesťanských politiků bych očekával, že jej budou všemožně potírat na všech politických úrovních, co jim jen budou síly stačit, protože je to jev stoprocentně škodlivý, neposkytující společnosti absolutně žádné pozitivní výstupy.
3. Exekutoři
Není pochyb o tom, že společnost exekutory potřebuje. Vymahatelnost dluhů je pro správné fungování finančních vztahů extrémně důležitá a spravedlnost ji vyžaduje. Nicméně celá řada dnešních exekutorů dnes funguje spíše jako banda státem licencovaných zlodějů a lupičů, kteří zcela mimo všechny myslitelné hranice spravedlnosti ruinují chudé i střední vrstvy naprosto nehoráznými exekučními poplatky, jako např. 10.000,- za zaslání složenky na 50,- Kč (což navíc může být jen nějaký vedlejší poplatek či zapomenutý úrok, nezaplacený z čiré nevědomosti dlužníka), a organizovaným prodejem zabaveného majetku pod cenou svým přátelům.
Zde je třeba tvrdě trvat na tom, že věřitel má povinnost zaslat dlužníkovi zavčas upomínku, než předá případ exekutorovi, a že exekuční poplatek musí být přiměřený výkonu a vymáhané částce. Že zabavování majetku a jeho následný prodej musí zohledňovat výši dlužné částky a výši zabaveného majetku a musí se dít podle takových pravidel, aby nebylo možné, že exekutor prodá dům v ceně 1 000 000,- Kč kámošovi za 200 000,-, což použije na zaplacení dluhu ve výši 150 000,- a na poplatky (přičemž pod rukou shrábne od kámoše 300 000,-). A dále by mělo být normální, že v případech, kdy exekutor neoprávněně zabaví i věci, u nichž nemohl rozumě předpokládat, že jsou dlužníka, bude jeho jednání hodnoceno minimálně jako krádež. S patřičnými tresty.
4. Práce a výplata
Mezi hříchy, které Církev označuje jako „donebevolající“, se vyjímá i „zadržování dělnické mzdy“. Dnes už sice v naší zemi není zadržení mzdy tak blízko rozsudku smrti, jako tomu často mohlo být dříve, nicméně i tak se jedná o extrémní nespravedlnost a křesťanský politik by měl této oblasti věnovat pozornost. Je nutné požadovat, aby zadržování mzdy u zaměstnanců, u nichž nelze díky výši jejich mzdy počítat s významnými finančními rezervami (osobně bych hranici stanovil ve výši průměrného platu), bylo hodnoceno jako těžký zločin a nekompromisně trestáno ne pokutami, ale pokutami a vězením.
Stát by měl též stanovit taková pravidla, aby při krachu společnosti nepřicházeli špatně placení zaměstnanci zkrátka a aby se odstupné a podobné peníze nesměly započítávat do příjmů dříve, než je pracovník skutečně dostane. Zde narážím na případ zkrachovalé sklárny, kde podnik přiznal propuštěným dělníkům odstupné s tím, že je ale vyplatí později, a státní úřady odmítaly poskytnout propuštěným podporu s odkazem na tento dosud nevyplacený a v rozumné době nevyplatitelný příjem.
5. Drobná písmena
Poslední oblast jsem nazval drobná písmena, neboť tento fenomén je symbolem problému. Jeden ze způsobů ožebračování lidí je vnucování jím nevýhodných smluv, kde jsou pozitiva uvedené hezky na začátku velkými písmeny, zatímco zásadní nevýhodné položky jsou uvedeny jen drobnými písmenky utopenými hluboko v textu na straně X vzadu. Například smlouvy o půjčkách se zvýrazněným krásným úrokem, zatímco někde hluboko v textu se píše, že při opoždění splátky o jediný den přijde pokuta X, dluh se stává splatným okamžitě a navíc za každý den prodlení se splácením celého dluhu platíte úrok, který je již ovšem daleko vyšší, než ten původní, nemluvě o tom, že je zde ještě možnost exekuce.
Mluvím o půjčkách i těch solidnějších ústavů, jejichž bankovní úředníci vám nabídnou pojištění splácení úvěru a ujistí vás, že se i dá domluvit odklad splátek. Do podrobností uvedených drobnými písmeny vzadu smlouvy se nepouštějí, kde na to taky vzít čas, že ano… Když se pak něco stane, prostý člověk s údivem zjišťuje, že pojištění splácení úvěru nepokrývá většinu problémů, které mohou činit se splácením potíže, a že bankovní úředník se při projednávání odkladu splátek už nepůsobí až tak vstřícně a připomíná mu, že domluva vyžaduje oboustranného souhlasu, který vůbec není jistý.
Mluvím o podvodných prodejcích, co vám pošlou – vyhráli jste X set tisíc, jen si musíte ještě objednat… A ještě a ještě… A pokud trváte (po desetitisícových výdajích za nesmysly) na vyplacení výhry, tak vám nakonec řeknou, že výhra byla souhrnná pro všechny soutěžící – a dají vám váš podíl: 100,- Kč. Někteří mají tuto podvodnou a nemorální činnost dovedenou do takových detailů, že dokonce i zkušení právníci na kameru potvrdí, že z textu nedokáží na první přečtení rozpoznat, že vyhráli jen podíl a ne celých 100.000,-.
Mluvím o rozhodčích doložkách, jejichž hlavním úkolem je připravit neinformovaného klienta o právo na spravedlnost.
Od křesťanského politika a křesťanské strany je třeba očekávat důsledné omezování těchto podvodných a nemorálních praktik. Někteří liberálové a podnikatelé ve finančnictví a byznysu iracionálně tvrdí, že je chyba jen konkrétního člověka, že je hloupý a neumí si pořádně prostudovat celou smlouvu a pochopit ji. Takový postoj je ale nespravedlivý a zároveň mimořádně křiví pohled na funkci státu. Stát je totiž od toho, aby zajišťoval základní spravedlnost a aby chránil slabší před silnějšími. Se stejnou „liberální logikou“ bychom totiž mohli tvrdit, že je zcela v pořádku, když seberu svému slabšímu sousedovi to nebo ono. Vždyť přece je jen jeho chyba, že je slabší nebo neumí kung-fu. Že se zápolení přesunulo ze soubojů kyji na papír, nic nemění na jeho podstatě – snaze dostat se bez námahy a poskytnutí patřičné protihodnoty k cizím penězům tak, že využiju slabosti toho druhého.
Článek vyšel i v časopise Duše a hvězdy, kde je možno přispět dalšími připomínkami v moderované diskusi.
