Mluvil jsem s Gagarinem aneb Pět novinářských křížků Karla Pacnera

Když Karel Pacner 1.července 1959 poprvé vstoupil na půdu, která se neopouští, totiž na horkou půdu novinařiny, vládl v tehdejším Sovětském Svazu Nikita Chruščov, v Bílém domě seděl Dwight Eisenhower a Československo bylo už jedenáct let v rukách KSČ a druhý rok shlížel z obrazů ve školách a na úřadech zamračený obličej prezidenta Antonína Novotného. Jaroslav Heyrovský získal v tomto roce pro Československo první Nobelovu cenu, pod Šumavskými hvozdy byla dokončena vodní nádrž Lipno. Narodila se zpěvačka Zuzana Navarová a kontroverzní politik Jiří Čunek.

Už skoro padesát let uběhlo od chvíle, kdy se Karel Pacner, legenda české novinařiny, poprvé objevil v redakci tehdejší Mladé fronty. Postupem času se stal známým popularizátorem vědy a techniky v tehdejším českém mediálním rybníku. A vydrželo mu to dodnes - ačkoli už mu ze života letos v březnu uběhlo plných dvaasedmdesát let, stále baví své čtenáře. Například na iDNES.cz píše už druhým rokem články pro server Technet.cz. Jak jinak, o vědě, technice a kosmonautice.

Když jsem nastoupil do redakce iDNES.cz já, nedělo se nic zvláštního. Chruščov i Novotný zmizeli v propadlišti dějin, Zuzanu Navarovou už nám připomínaly jen její nahrávky a Jiří Čunek bavil republiku se svou slavnou scénkou "Kde já jsem ten milion jen vzal?"

Mám stůl na Champs Elyssee naší redakce, před očima mi denně defiluje celá redakce. Většina lidí spíš letí než jde. Jen jedna chůze byla, když jsem ji zaregistroval poprvé, jiná: uvolněná, důstojná, skoro neslyšná. Tak neslyšná, až mě donutila zvednout oči od monitoru.

Byl to Karel Pacner. Ani nevím, odkud jsem tušil, jak vypadá, za mých mladých časů novináři fotky u článků nemívali. Ale byl to on. Jako kluk jsem hltal jeho články v sobotní příloze Mladé fronty, to jméno se mi usadilo v paměti, a teď se vynořilo.

Vyrazil jsem za ním, dohnal jsem ho ještě než zmizel v hlubinách redakce. "Pane Pacnere...!" Slovo dalo slovo, říkám: "A neměl byste chuť si u nás založit blog?" Na chvilku se mi zahleděl do očí, pak mě lehce klepl přes loket: "Tak jdeme na to!"

Vědu přitom "dělat" nechtěl, jeho touhy pluly na vlnách kultury. Sám o tom vypráví: "Do Mladé fronty jsem nastoupil 1. července 1959. Toužil jsem po tom dělat v kulturním oddělení, ale tam nebylo místo. Volno bylo jedině v oddělení propagandy, kde jsem dostal za úkol vést nedělní stránku vědy a techniky. Musel jsem začít psát o něčem, o čem jsem neměl ani ponětí." 

Jenže pak se zakousl, specializoval se na kosmonautiku. Když do Česka přijel Gagarin, dělal s ním rozhovor. Když Apollo 11 vyneslo Armstronga na Měsíc, byl u toho dnes bychom řekli "online" (foto vpravo). Když tehdejší Československá televize v sedmdesátých letech zatoužila vysílat o kosmonautice, připravil pro ni seriál Ze Země ke hvězdám. A psal. Desítky knih, stovky a tisíce novinových článků. 

Bělovlasý muž v křesle u mého stolu na idnesové Champs Ellysee se zatvářil spokojeně. Blog byl založen, všechno klaplo. "Tak a teď už jenom psát, viďte?" mrknul na mě, a neslyšně přes ten náš redakční boulevard odplul do redakce Technetu, kde 1.července načne právě onen padesátý křížek na cestě novinářským životem.

A zaslouží si začít ho stylově - proto vás redakce Blogu idnes.cz a Technet.cz společně zvou v úterý 1.července ve 14 hodin na online rozhovor s novinářem a blogerem Karlem Pacnerem. Přijďte se ho poptat, jak to bylo s Gagarinem, Armstrongem či americkými raketoplány, ale taky třeba na to, co ho přivedlo ke studiu a publikování řady knih o špionáži, kterou si k té kosmonautice časem přibral...

Na záznam z online rozhovoru se dostanete tudy, doplnění odpovědí z onlinu najdete tady. A na blog Karla Pacnera jděte tudy.

Jan Dvořák, Blog iDNES.cz

Foto převzato z www.karelpacner.cz