Byl jsem pod lavinou. Nemohl jsem ani plivnout

V českých horách už letos umřeli pod lavinou dva lidé, kteří se vydali jezdit na lyžích a snowboardu do volného terénu. Je to nezvykle hodně. Rozhodl jsem se zúčastnit lavinového kurzu, abych se dozvěděl, jak tomu neštěstí předejít. V rámci výcviku jsem se nechal zasypat lavinou.

Nemůžu dýchat, natož se pohnout. Ruce mám přimáčklé k obličeji, lokty si drtím žebra. Ze všech stran mě svírá masa sněhu. Nechal jsem se v Obřím dole v Krkonoších zasypat tak, jako bych byl pod lavinou. Pod dohledem, jako účastník lavinového kurzu.

Jediný pohyb, který mi teď sněhové sevření dovoluje, je mrkání. Napadá mě, jestli se mi opravdu nemůže náhodou něco stát. Zjišťuji, že plivání, "osvědčený recept" jak zjistit svou polohu v lavině, je směšná pověra. Pod masou, která vás svírá, není šance vypustit z úst slinu.

Téměř s jistotou poznávám hlasy lidí nade mnou, jejich kroky a dupání. Aby byla situace co nejreálnější, udusávají sníh sněžnicemi. Srdce mi bije jako o život, mám pocit, že příští nádech bude ten poslední. Nedokážu se uklidnit - a přitom bych měl, abych se nepřipravil o všechnu zásobu vzduchu.

Čas se metr hluboko pod sněhem vleče. Alespoň si to myslím. Je mi zatím teplo. Podchlazení obvykle přichází až po delší době.

x

Čtěte také článek Vyhrabal jsem člověka z laviny. S pomocí svaté trojice na Zprávy.iDNES.cz

x 

Hrob jsem si vykopal sám

Hlavou se mi honí divné myšlenky. Nepotrápí mě kamarádi venku, abych si to "opravdu užil"? Šance zavalených na přežití se ve většině případů začne krátit do osmnácti minut. Pak se začnou dusit a ztrácet vědomí. Po pětačtyřiceti minutách je šance přežít už jen mizivá.

Na rozdíl od lidí, kteří skutečně skončí pod lavinou, však mám jistotu, že se mi nic nestane.

Pod sněhem jsem byl několik málo minut. Pak mi kolem hlavy projel prut známý ze záběrů pátrání horské služby. Podruhé mě trefil do krku. Ulevilo se mi. Krátce nato jsem ucítil, jak povoluje sníh. Nejdřív mi kolegové podle pravidel vyhrabali hlavu a hrudník, pak zbytek těla. Byl jsem šťastný jako blecha.

Pokus jsem absolvoval o víkendu jako účastník lavinového kurzu Soulrider, abych se dozvěděl, jak takové události předejít.

"Hrob" ve kterém jsem se nechal zavalit sněhem, jsem si vykopal sám, pomáhali mi ostatní účastníci kurzu. Lehl jsem si do něj v ideální, vodorovné poloze.

V lavině by to tak pravděpodobně nebylo.

"Zasypaní často leží hlavou dolů, mají něco zlomeného - v lepším případě. V tom horším například přijdou o končetinu," říká mi instruktor kurzu, horský vůdce Josef "Pepek" Milfajt.

Pavel Eichler
Reportér zpravodajství iDNES.cz