Kryštof hrál čtenářům iDNES.cz

Akustické turné Kryštofa bylo v půlce, tady pravá chvíle uspořádat speciální koncert pro čtenáře iDNES.cz. Prostředek šňůry je většinou výhodný: kapela už si je jistá v kramflecích, po sklizených úspěších zdravě sebevědomá, ale ještě ne unavená, ještě ji to baví, nejede na volnoběh. Naši čtenáři tak v pražském Palace Theatre slízli smetánku.

I když si Richard Krajčo neodpustil pár ironických poznámek ve smyslu: "Třeba jste lístek vyhráli v nějaké soutěži a naši kapelu ani neznáte," jistě dobře věděl, že hlediště bylo do posledního místa zaplněno výherci nikoli "jen tak nějaké" soutěže, nýbrž přímo cílené na fanoušky Kryštofa, ba dokonce na jeho znalce.

A pokud tak nebyl Krajčo informován předem, musel vše pochopit během několika prvních minut, kdy se kapele (po poněkud bezbarvém sólovém vystoupení předjezdce Nicelanda, jehož produkci by bylo možno označit za jakýsi "emo-folk" zpívaný bluntovským témbrem) dostalo velmi vřelého přijetí.

Akustické hraní Kryštofa je samo o sobě velice příjemné. Kapela působí uvolněně, nepředvádí se, skutečně navozuje pocit až přátelského setkání. Hudebně navazuje na tradici českých "unplugged" koncertů, jejímž průkopníkem byla už na začátku 90. let (nepočítáme-li samozřejmě akustické odskoky některých českých rockerů typu Vladimíra Mišíka dávno před okamžikem, kdy se v hudební terminologii díky MTV a šesti Grammy v náruči Erika Claptona termín "unplugged" vžil) kapela Tichá dohoda a na kterou pak navázali mnozí další, třeba Tata Bojs či Priessnitz.

Od zmíněných se ale akustický Kryštof přece jen liší. Nejen tím, že túruje výhradně po divadlech, ale hlavně proto, že to nejsou klasické koncerty, při nichž hit střídá hit, pospojován jen několika nutnými slovy. Kryštof předvádí cosi, čemu se za minulého režimu říkávalo "komponovaný hudebně-zábavný pořad", a pro co taky existuje velmi nepěkný termín "estráda".

Jenže Richard Krajčo, který je přes veškerou upřímně míněnou snahu zapojit i svoje kolegy do mimohudebního děje alfou a omegou celé show, je naštěstí mladý muž pevných hranic vkusu a tak se mu v drtivé většině případů daří udržet i v těch zdánlivě nejchoulostivějších okamžicích hrozících sklouznout k trapnu zábavu na stejné úrovni, jaká je typická pro postavení písní Kryštofa v kontextu českého rádiového popu.

Několik stovek návštěvníků speciálního koncertu si tedy nakonec jistě nemohlo neodnést vesměs příjemné pocity z více než dvou hodin strávených v příjemné společnosti. A někteří z nich si jako bonus odnesli i dárky od samotné kapely i pořádajícího iDNES.cz.

Reakce některých z účastníků koncertu:

Kryštof umí. Umí hrát, umí bavit lidi a mě bavilo, jak je to bavilo. A tak jsem se taky bavil. A dokonce, ač nejsem skalní fanda kapely (popravdě na roky, kdy jsem byl něčí skalní fanda, už jsem jako skorostařeček téměř zapomněl), jsem si s Kryštofy i zazpíval. Hlavní tahoun kapely i koncertu Richard Krajčo na mně i kolegy spolupublikery pouštěl z podia barevné bubliny muziky a emocí, které - vždy ubalancovány přinejmenším na hraně - se zapsaly v mých očích do historie tohoto dne těmihle barevnými písmeny: v,e,l,m,i,p,ř,í,j,e,m,n,ě,s,t,r,á,v,e,n,é,o,d,o,p,l,e,d,n,e. Jen škoda, že ostatní kluci v kapele taky nezpívají. Pak by asi koncert, v jehož průběhu velmi přirozeně komunikativní Krajčo přiměl diváky, aby koncert zčásti (dotazy a přáními) spoluvytvářeli, neměl skoro chybu. Hádanka: Proč má Evžen na kytaře medvídka? - Jan Dvořák

Koncert kapely Kryštof pro mě byl výjimečným kulturním zážítkem. Tím spíš, že jsem den předtím viděl Crash Road...Krajčo dokázal svým pojetím diváky do koncertu zapojit. Ti tak měli možnost nejen poslouchat své oblíbené písně, ale stát se součástí nejlepší hudební akce tohoto roku. - Adam Chromý

Líbilo se mimořádně, byla jsem ráda, že jsem vyhrála, protože jsem byla zklamaná z toho, že na 15.12. už byly lístky vyprodane. - Karolina Kočová