Hlídá někdo místostarostu Veselí nad Moravou, kterému neznámý útočník hodil do domu zápalné láhve?
Veselí nad Moravou je městečko na Moravském Slovácku, které léta spokojeně polehává kolem řeky, jež mu dala jméno. Malé město s velkým skandálem, chtělo by se však říci. Místní vládnoucí politici si podle mínění jiných místních politiků tak dlouho nešetrně pohrávali s mocí, až se ti druzí těm prvním rozhodli to zatrhnout a na zasedání zastupitelstva počátkem dubna svrhli komplet celou městskou radu včetně starosty a obou místostarostů.
Pár dní nato někdo novému místostarostovi, sociálnímu demokratovi Josefu Boulovi, vhodil v noci do domu dvě zápalné lahve. Nebýt toho, že se útočník místo do obýváku hořící lahví trefil jen do předokenního parapetu, mohly dnes z místostarostova domu být jen ohořelé trosky. A Veselí by možná muselo hledat nového místostarostu podruhé. Útočník totiž nejspíš velice dobře věděl, že Boula je po operaci nohy špatně pohyblivý a že by před ohněm nemusel stihnout utéci.
Není divu, že Boula požádal o policejní ochranu. Dočkal se, ale až po medializaci problému a intervenci vedení ČSSD. Policie nakonec politikovi ochranu přislíbila. Alespoň na noc. Vydal jsem se do Veselí zjistit, jestli to nebyly jen plané sliby na ukonejšení emocí.
***
Hukot splavu, od něhož vyrážím hledat Boulův dům, zvolna slábne, ulicí se rozléhají už jen moje kroky. V ulici, kde místostarosta podle tvrzení místních bydlí, není ani živáčka, a ačkoli je teprve krátce po desáté hodině večer, většina oken tone ve tmě. Ještě kontroluju, jestli mám v kapse připravenou novinářskou legimitaci. Snažím se totiž chovat podezřele, abych vzbudil pozornost případné policejní hlídky. Fotím liduprázdnou ulici, fotoaparát nastavený na noční focení blikne vždy třikrát za sebou. Ale neděje se nic, ačkoli pokouším štěstěnu hned několikrát. Jen ze zídky před jedním z domů seskočí kočka a zmizí v zahradě naproti.
Třeba přecejen nejsem v té správné ulici, říkám si a kroužím po okolí v naději, že narazím na otevřenou hospodu. Mám štěstí, celkem brzy na jednu natrefím. Když se ptám hostinského po místostarostovi, sklidím rázem pozornost všech tří hostí. "Né, kdepak tam. To je tady, hned za rohem," vysvětluje mi můj omyl ochotně jeden z hostů. Malé pivo legitimizuje moji přítomnost v hospůdce, dáváme se do řeči. A málem se uzavírají sázky. "Kdepak, tam nikdo nebude," myslí si můj informátor. Myslím si ostatně totéž, nenaplněných slibů už jsem v poslední době od politiků i policistů slyšel víc než dost.
Probíráme útok, dozvídám se leccos ze zákulisí veselské politiky. "Říká se tu prý, že to byl puč," nadhazuji téma výměny garnitur na veselské radnici. Můj společník v hospodě má informace z dobrého zdroje, na slovo puč se ale moc nadšeně netváří. Že to byla razantní změna, však uznává. Napovídá mi toho než vypiju to malé pivo dost a dost, přeje si ale zůstat inkognito. Ani se příliš nedivím, zkušenost se zápalnými lahvemi je čerstvá. Pro obavy místostarosty Bouly má pochopení. "Nedivte se, kdyby se ten chlap do toho okna trefil, obývák by bafl raz dva. Boula je z toho dost vzatý, aby taky ne. Vždyť kdoví, jestli by se byl s tou nohou stihl dostat pryč," přemítá. Dopíjím. "Tak uvidíme," loučím se. Musím slíbit, že přijdu říct, jak to dopadlo.
Zahýbám teď už do té správné ulice a chystám si fotoaparát. Nejdřív to vypadá, že místostarostu hlídají jen hastrmani v předzahrádce jednoho z domů na začátku ulice, za chvíli ale vidím, že moje předpovědi byly liché. Před jedním z domů stojí bílá policejní Fabie a u ní policista. "Dobrý večer, dovolte prosím vaše doklady," vítá mě, když k němu dorážím. Když vidí novinářskou legitimaci, celkem ochotně vysvětluje, odkdy Boulův dům hlídají. "Já jsem tu dnes poprvé, ale jestli se nepletu, tak hlídáme už od úterý, vždycky od deseti večer do šeti do rána," říká policista. Jméno prozradit nechce, musím se spokojit s hodností. "Napište službu konající nadstrážmistr," radí. Je už docela zima, hlídat ale musí venku, jen tu a tam se může na chvilku schovat do auta.
Přitom má víceméně jistotu, že se bude po zbytek noci nudit. Ve Veselí totiž podle něj i podle mých společníků z hospody za rohem desátou hodinou padne hodina duchů. "Další lidi tu projdou až ráno do práce," tipuje policista. Přeju mu, ať se mu to vyplní a nemusí zažít Molotovův koktejl na vlastní uniformu. Když mu slíbím, že nebudu fotit moc zblízka, zapózuje mi mezi Fabií a místostarostovým domem. Je jedna hodina v noci, podle slibu vyrážím podat raport do hospody, a pak už směr notebook, ať je text ráno hotový. Jsem rád, že jsem se s nedůvěrou v policejní sliby mýlil. Nápis Pomáhat a chránit v zeleném pruhu na boku policejní škodovky je mi v tu chvíli tak nějak docela sympatický.
Jan Dvořák, iDNES.cz
