Zrcadlo

Taky se vám to stává, že stojíte před zrcadlem a něco se vám nelíbí na vašem vzhledu? Asi ano.

Nemusí jít ani o větu: “Zrcadlo, pověz mi zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější?”

Zvláště v době pubertálního dospívání může být zrcadlo zdrojem nejednoho zoufání, či mindráku, ale ani u dospělejší populace není vyloučeno jisté zděšení při pohledu do zrcadla.

Přitom náš vlastní pohled je daleko kritičtější, než je pohled našeho okolí. Vždyť kolikrát ani ten nejbližší si nevšimne, že vlasy máte již týden nemyté, nebo toho hrozného uhříku na tváři. Nevšimne si nového úcesu, nebo že barva vlasů má jiný odstín. Toho se dá i využít při utajování jistých výdajů, ale to jen tak na okraj.

Proto milé slečny a mladíci a milé babičky a staříci, nebuďte na sebe moc přísní. Zrcadlo vám neříká pravdu o vašem vzhledu. Ono zkreslí váš vzhled dle vaší momentální nálady.

Proto musíte přistupovat k zrcadlu plni víry v sebe sama. Víry v to, že se líbíte, že vám to sluší.

A pokud to trochu nebude pravda, tak věřte, že si toho nikdo nevšimne. Okolí je vcelku slepé a vidí ve vás taky to, co ve vás chce vidět. Pokud vás chce vidět krásné, tak takoví jste a pokud vás takové vidět nechce, co na tom? Vy jste přece hezcí.

Pěkný den s úsmevem.