Politika není vlčinec

Politika, to je věc, která mne již docela otravuje a snad je lepší to dění ani nesledovat. Je to jen boj o koryto a vliv, ale stále dávám přednost pravicovému řešení, než pseudosociálnímu řešení v podání ČSSD a KSČM. Kradou všichni, ale prostým člověkem se ohání levá strana spektra s naprostou samozřejmostí a s naprostou samozřejmostí k tomu používá malých či větších polopravd. Není tedy lepší všímat si prostých věcí, které sice netáhnou čtenost, ale stojí za zmínku?

Máme doma malého “skoro” vlka, spíše vlčici. Je s námi již nějaký týden. Od sousedů k nám chodil již dříve jejich pes a naše vlčice si z něj udělala trhací kalendář. V momentě, jak se objeví na našem dvoře, tak se na něj vrhá a kouše ho snad všude, jemně, ale jistě bolestivě svými ještě ostrými zuby. Kromě tlamy plné chlupů má jistě pocit, že mu prokázala svou lásku a náklonnost. Takovou lásku a náklonnost prokazuje i nám, jen ta naše kůže není tak hrubá jako psí a jsou na ni stopy vlčích zuby daleko patrnější. Co by ale člověk nevydržel pro lásku, byť třeba jen psí.

Stalo se ale, že sousedi raději začali psa zavírat do kotce, ať nás neobtěžuje, nebo neobtěžuje naše štěně. Tím ale nastal problém. Předtím jsem nemusel štěně hlídat, sousedovic Gregor vždy přiběhl k nám na dvůr, tam z něj naše vlčice začala dělat naháče a pak po vykonání potřeby šla spořádaně domů.

Nyní to probíhá jinak, Gregor zakňučí v kotci a naše vlčice se vrhá do cesty a nahoru břehem k sousedovic kotci a tam ze všech svých štenecích sil se snaží osvobodit svého kamaráda z vězení kotce. A pak prý platí že “člověk člověku vlkem”, …blbost.

Zajdu asi k sousedům a poprosím: “Paní Vacková, může jít váš Gregor ven?”