No konečně

Tak pozdě v rámci roku jsem na kolo ještě nesedl. Je tady první týden července a já vyjel letos poprvé na kole až v pondělí pátého.

Nevím, zda to souvisí s postupujícím stářím, či s postupující leností. Je docela možné, že tento pár “stáří” a “lenost” jde ruku v ruce a ovlivňují naše jednání. Když ono je tak příjemné lenošení a nic nedělání a kolo je potřeba nafoukat a řetěz je nenamazaný a musím přece dělat to a ono a na kole raději někdy jindy.

Jsou tady naštěstí ještě kamarádi a jejich výmysly: “dovolená v horách a na kolech“. Prý běžky si brat nemám. Tak nohy by to snad ještě zvládly, ale co zadek? Ten je potřeba potrénovat na cyklistické sedlo. Tak jsem nafoukal, namazal a vyrazili jsme s manželkou na letošní první jízdu. Cestou jsem namazal i sebe, ale i to k tomu někdy patří.

Cyklistika ale není jen o mazání, je především o pohybu a ten je potřeba pro to, aby nám lenost a nic nedělání nevystavilo stopku pro zdraví. Jak se říká: “Sportem ku zdraví”. Sice jsem se z kopce natáhl a odnesly to kalhoty i se zadkem, ale ten pocit, že jsem konečně vyjel, ten stál za to. A v neděli jedeme zase a vy můžete taky místo televize, tak hezkou neděli.