Na to soudruzi nemysleli

Ještě pár let zpět jsem se pousmál, když kamarád, podotýkám starší, četl sms ze svého mobilu. Nešlo o to, že by byla humorná, ale připadalo mi úsměvné jeho bezradné natahování paže, aby displej byl co nejdále od jeho očí.

Bylo to v době, kdy mi nečinilo problém číst v brýlích na dálku i datum spotřeby či složení daného potravinového produktu a to pár centimetrů před očima . Některé problémy ale přicházejí plíživě a nepostřehnete to hned. Není to tak dávno, kdy jsem se přistihl při tom, že na drobný text hledím pod obrubou brýlí, případně nad brýlemi. Prostě těch pár centimetrů se nějak začalo natahovat a je pohodlnější mrknout přes brýle, nebo je nadzvednout, než natahovat svou paži.

Taky si začínám uvědomovat, že když chci něco drobného vidět pořádně, tak to nemohu dávat hned před oči, ale ruku spíše natáhnout…otravné, ale co už.

Kde se to bere, ty plíživé problémy? Několik desetiletí nic a dá se říci, že rázem nevidím na písmo knihy, když ji chci číst na záchodě. Holt panelákový záchodek, kde ani ruce nenatáhnu. A to jsem se už naštval a šel psát blog…naštěstí na monitor ještě vidím.