Protože s kočkou se zaručeně nudit nebudete. Kočky, zvlášť ty dospělé nebo starší velkou část života prospí, ale pravidelně se probouzejí k aktivitě v okamžiku, kdy se rozhodnu na chvíli relaxovat. V lepším případě se kočka vzhledem ke své váze nevídanou rychlostí rozběhne ke mně, přičemž mi vyrazí z ruky šálek s kávou a uvelebí se mi na klíně, aby mi svým předením snížila můj před okamžikem značně zvýšený krevní tlak. V horším případě se některá z našich koček rozhodne zbavit se bezoárů, sotva dosednu a zakousnu se …ne do kočky, ale třeba vánočního cukroví.
Nejaktivnější bývají kočky tehdy, když se ukládám do postele. Než vypnu lampičku, velmi pečlivě prohledám celý pokoj a uklidím všechny pískající, štěrchající či jiné zvuky vyluzující hračky. Pozvolna se začnu nořit do říše snů, když kočka odněkud vyšťourá dřevěnou kuličku, příp. duběnku a začne s ní čutat po podlaze. Zvuk dřevěné kuličky koulející se po parketách si jistě umíte představit. V mžiku jsem vzhůru, rozsvítím a jdu najít a schovat kuličku. Pravidelně si připadám, jako bych v noci lovila bzučejícího komára. Jakmile rozsvítím, komár zmizí. Podobně mizí i kuličky. Jdu zpět do postele s tím, že kulička patrně skončila vzadu pod komodou, kam kočky nedosáhnou. Když se konečně znovu začnu nořit do říše snů… ozve se známý zvuk dřevěné kuličky koulející se po parketách… Další častá noční probuzení má často na svědomí náš megasuperhyper sporák, který je tak chytrý, až je blbý. Jeho varná indukční deska reaguje na kontakt s každým jiným povrchem než je magnetické dno příslušného nádobí protivným pípáním, které hlasitostí předčí budík.
Proč si pořídit kočku? Podle článku na internetu je kočka ideální zvířátko do městských bytů, protože není tolik náročná jako pes. Pokud zůstanete v práci déle nebo se někde zdržíte, kočce to údajně nevadí, většinu času prospí. O venčení se starat nemusíte, kočka má svou kočičí toaletu a je velmi čistotná. Po příchodu vás radostně vítá. Pokud trávíte hodně času v práci, pořiďte kočce společnici – kočičí kamarádku. Výsledek? Po návratu vás nebude vítat jedna naštvaná kočka, ale rovnou dvě!
Když jsme se v létě vraceli z dovolené, dcera u dveří konstatovala: Dovolená byla super, ale něco mi tam přece jen chybělo! Kočky! Po vstupu do bytu sice obě naše kočky přiběhly ke dveřím, ale vzápětí zase zmizely a obě asi hodinu svorně trucovaly, aby nám daly najevo, že o ně sice bylo našimi přáteli vzorně postaráno, ale jak jsme si mohli dovolit je opustit na celý týden?!
Kočky jsou opravdu až úzkostlivě čistotné, tak čistotné, že každé opomenutí uklízecí čety (já a moje dvě děti), je přísně potrestáno. Pokud kočka neuzná svůj záchůdek za dostatečně čistý, najde si prostě jiné místo. Jiné místo si občas najde také tehdy, když je naštvaná a chce se pomstít. K pomstě naši kočku Kouli vyprovokoval příchod malého kotěte, které si dovolilo použít její nejoblíbenější záchod. Koule, ačkoliv největší a nejširší, si oblíbila ten nejmenší záchod. Docela obtížně se do něj vtěsnává, takže jí občas při poloze vzad kouká vstupním otvorem ven … nejen ocas.
Pomsta tentokrát nebyla sladká, ale silně páchnoucí. Ráno mi syn přišel sdělit, že mu smrdí celý pokoj jako záchod (v realitě použil jiný, méně spisovný výraz), ale pomstu nemůže najít. Načež jsme se proměnili v detektivy a syn na sebe vzal roli čmuchacího psa. V místě nejvyšší koncentrace kočičího parfému nezvedl tlapku, ale nakrčil nos.
„Pod postel jsem se už díval, nic tam není.“ Zkusili jsme odtáhnout zásuvku s lůžkovinami. A bylo tam! Kočičí lejno bylo odklizeno, podlaha umyta, ale smrad se pokojem linul dál. Čmuchací pes postupně objevil další zdroj – tím bylo zašpiněné prostěradlo a jako poslední zdroj byla odhalena samotná kočka. Kočka putovala do vany, prostěradlo do pračky, odkud bylo včera čerstvě vyprané vytaženo. Není divu, celou pomstu totiž Koule velmi promyšleně načasovala na Štědrý den. Uvést Kouli do původního stavu se ukázalo být tou nejtěžší částí ranní mise. Protože – jak říká Stephen Baker – „vykoupat kočku vyžaduje brutální sílu, vytrvalost, odvahu, odhodlání - a kočku. To poslední se obvykle shání nejhůř.“ I kočka s mírnou nadváhou, která větší část svého života stráví v poloze ležmo, dokáže vyvinout neuvěřitelnou rychlost. Přesto byla nakonec díky létům tréninku polapena, a zatímco se ji moje dvě dospělé děti pokoušely umýt, aby mohla důstojně čekat na Ježíška, já zkušeně hledala v lékárničce peroxid vodíku a obvazy.
Pro případ, že byste přece jen ještě váhali, přidám další důvody k pořízení kočky. Kočka má šmrnc, takže je naděje, že vedle ní také něco pochytíte. S kočkou se stanete podstatně empatičtější, když se budete snažit předvídat, co by ta potvora zase mohla vyvést v okamžiku, kdy opustíte byt (nebo třeba jen místnost). Místy mám dojem, že podobně jako jsme kdysi schovávali věci před dětmi, případně je přesouvali do vyšších pater, nyní v této činnosti pokračujeme dál, jen má trochu jiný důvod. S kočkami se stanete podstatně tolerantnějšími. Kdybych měla sepsat seznam toho, co všechno jsem našim krasavicím už dokázala odpustit, vydalo by to spíš na román na pokračování (v rozsahu, který by předčil i Padesát odstínů šedé).
Díky kočkám se také naučíte uklízet. Především koťata vždy spolehlivě likvidovala všechno, co děti nechaly ležet na stole – školní sešity, učebnice, gumy, tužky. Obzvlášť lákavé byly ale různé kabely, ty větší odolávaly, tenčí, jako např. od nabíječky či sluchátek, byly pravidelně rozdělovány na několik dílů. Takže pokud děti nechtěly přijít o všechna sluchátka, musely se naučit je buď mít v uších, nebo je uklidit do zásuvek (a nezapomenout předtím ze zásuvky vyhodit kotě). Jako by kočky měly ve svých chlupatých hlavičkách zakódováno: kabel = zakousnout.
Kočka má na rozdíl od nás devět životů, ale umí se je užít, možná se vedle ní přiučíte, jak si užít alespoň ten jeden. V každém případě vás naučí umění zevlu jako nikdo jiný. Jak říká James Mason – kočkám nemusí nikdo radit, jak si užívat života, protože v tomhle ohledu jsou naprosto geniální.
