Moc hezky jste to napsala. Budu se těšit na pokračování. A fotky jsou krásné.

Jsem ráda, že pan Pražák a paní Pavlísková mají další kolegyni. Vlastně by stálo za to založit nějaké zvířecí stránky Já bych tam chodila určitě

Děkuji za reakci i za podnět. V tuto chvíli Vám s určitostí mohu slíbit, že pokračování bude

Moc hezky napsáno, ale trochu vás naštvu. Náš kocour nic takového nedělá. Je naprosto ukázkově hodný. Pravda, když tak o tom přemýšlím: asi tak pětkrát za noc otvíráme okno a vpouštíme ho. Následuje malátná cesta k ledničce a zpět do postele. Po ulehnutí vztyk a pouštění kocoura ven. Za chvilku otevírání okna......

Máte pravdu, naprosto ukázkově hodný kocour. A Váš článek o něm by mohl mít název: Moje divoké noci s kocourem.

Naprosto skvělé. Jen se musím poradit s naší Lindou, jestli též sdílí tento názor

Doufám, že mi dáte vědět, co Linda na to. V každém případě, jak Lindu sleduji, nuda s ní rozhodně není!

....mam kliku, mam kocicaky i myvaly

To jsem si početla. A teď jsem zjistila, že co se týká povahy - mají ji pes a kočka určitě rozdílnou. Ale to chování zase tak rozdílné není. Všechno co jste uvedla, platí i o našem Edovi-čivavě (pravda, říkáme mu kočkopes). To večerní hraní nejlépe s něčím hlučným (dobrý je taky balonek, který zapadne všude, ale zrovna ho hrozně potřebuje, když usínáme), pečlivý výběr toalety a ranní buzení - jak přes kopírák.

A mýval? Ten by určitě zábavnější nebyl!  Eda má velký smysl pro legraci.

Psa jsme doma také nějakou dobu měli - bígla. V noci budil děti tím, že okusoval nohy jejich postelí a úspěšně hloubil díry do zdi. Možná chtěl juknout k sousedům

Heleno, to je tak hezký! Jedna fotka lepší, než druhá. Asi mě brzo ukecáš a bude nás o jednoho víc

Nikdo si nedovolil nás v neděli budit v 6 ráno. Dokonce i syn to pochopil. Ale nový adoptivní kocour tak dlouho řve, až donutí jednoho z nás vstát a dát mu do misky kapsičku. Ten zmetek totiž nic jinýho nežere, než kapsičky.

Ale nedáme ho

Taky jsme jednoho takového měli... Zkoušeli jsme ho různě šidit, třeba granulemi namočenými ve vodě a přimíchanými v malém množství ke kapsičce, ale jistě tušíte, jak to dopadlo...

Jen hodina trucování? Máte hodně tolerantní příšerky. U nás je to skoro naopak, po hodině naší nepřítomnosti jim vydrží odstup skoro týden (no trochu přeháním). Tedy s vyjímkou páté hodiny ranní kdy nás musí probudit protože miska zeje prázdnotou. Jo a učesat kožich to si taky nechají aby vzápětí mohly důstojně odkráčet a zase být uražené. 

Možná ty naše příšerky pochopily, že někdo musí na kočky vydělat, takže mě sice s brbláním, ale přece jen ráno milostivě propustí, abych mohla odejít do práce

Naprostý souhlas!! Je to přesně jako u nás doma. Až na to, že to vynásobte třemi, jelikož vlastníme - nebo jak bych náš vztah s kočkami popsala - 6 koček. Co na tom, že tři jsou zasloužilí senioři, Pusinečka má už 16 let. Nic ji nebrání v tom občas provést popsané lotroviny .

A ještě jedna důležitá věc, vzhledem k tomu, že i kočky občas marodí, a někdy se stane, že na léčbu kocoura padnou veškeré finance našetřené na zahraniční dovolenou, zjistíme, že na Pálavě je zrovna tak hezky, ( nikdy předtím jsme tam nebyli) , pamětihodností po cestě tam i zpátky nepočítaně, a navíc, kdyby se zase něco dělo, jsme doma coby dup.

Karma!!

Vím, dobře, o čem mluvíte, aktuálně máme sice jen tři kočky, ale kdysi se u nás dalo napočítat až 17 koček (včetně koťat - občas se povedl nějaký vrh poněkud neplánovaně) Nevím, jaká je Vaše zkušenost, ale u nás se k veterináři chodí zásadně o víkendu, o svátcích nebo v noci!