V prosinci jsem se tu rozepsala o nevyžádaných telefonátech a následně jsem žila v domnění, že už mě v této oblasti nemůže nic překvapit, protože jsem připravena teoreticky i prakticky. Jak se brzy ukázalo, moje přehnané sebevědomí nebylo na místě. Vzápětí jsem se totiž setkala s praktikami, které by se daly považovat za vyšší level.
Těsně před Vánocemi jsem v práci zvedla telefon. Volající žena se představila jako zástupce jakéhosi zdravotnického katalogu, v kterém prý jsem registrovaná. Nic zlého netuše jsem s ní provedla aktualizaci údajů, načež žena suše konstatovala: „Tak a teď vám pošleme fakturku.“ Odpověděla jsem stejně suše: „Tak to mi teda nepošlete.“ Žena se nemínila nechat odbýt a začala mi dlouze vysvětlovat, že aktualizací údajů jsem se zároveň zaregistrovala na jakémsi portálu, který má mimořádnou návštěvnost a za registraci zaplatím pouhých 3030 korun za rok. Určitě si umím spočítat, že se jedná o zcela zanedbatelnou částku, která se vyplatí, protože klientů budu mít tolik, že jim nebudu stačit odpovídat. Trvala jsem na svém, že o žádnou reklamu nestojím a už vůbec ne tímto podvodným způsobem. Dotyčná asi potřebovala před svátky ještě honem rychle ulovit dalšího zákazníka, aby si přišla na slušné prémie. Její tón nabíral na agresivitě a slovník byl stále méně spisovný. Nejdřív mně sdělila, že neumím počítat, vzápětí konstatovala, že moje rozhodnutí je víc než nerozumné…a další část rozhovoru už raději nebudu publikovat. Když se mi konečně povedlo ji přerušit, upozornila jsem ji, že její názor na výši mého intelektu mi je zcela ukradený, ale moje peníze mi ukradené nejsou. „Takže laskavě použijte tlačítko DELETE a už mi nikdy, ale opravdu nikdy nezkoušejte volat, jinak bych byla nucená si na váš přístup stěžovat vašemu nadřízenému.“ Když jsem položila telefon, byla jsem zralá tak na panáka.
Když jsem po Novém roce přišla poprvé do práce, čekalo mě ve schránce několik dopisů. Většinou se jednalo o přání do nového roku, pouze v jednom dopise jsem nalezla fakturu na částku 3030 Kč. Cifra mi byla povědomá, v prvním okamžiku jsem si myslela, že se jedná o další krok výše zmíněné „dámy“. Fakturu ale odeslala společnost Český telefonní seznam, což nesouhlasilo s informací poskytnutou do telefonu. Usilovně jsem přemýšlela, jestli jsem přece jen nějakým nedopatřením nepodepsala nějakou smlouvu, kterou je nutné včas vypovědět písemně, ale byla jsem si téměř stoprocentně jistá, že všechny smlouvy jsem včas zrušila, nové jsem nepodepsala a po celý rok všechny nabídky na různé otevřené či skryté způsoby reklamy odmítám. Naštěstí mě napadlo otočit stránku. Dověděla jsem se, že zmíněná částka je platbou na čtvrt roku, jejím zaplacením zároveň podepisuji smlouvu a zavazuji se k dalšímu finančnímu plnění. Pokud včas nezaplatím, bude částka navýšená ještě o penále. Po prostudování obchodních podmínek jsem se navíc dočetla, že smlouva je při nepodání výpovědi ve stanovené výpovědní lhůtě automaticky prodlužována. Malým, přímo miniaturním písmem bylo v textu zmíněno, že faktura je návrhem na uzavření smlouvy. Na čtení zatím vidím dobře, ovšem s bleším písmem na druhé straně faktury jsem měla co dělat i za plného světla. Pokud vím, písmo používané na smlouvách má mít velikost min. 3 mm, písmo na zmíněné faktuře však rozhodně nepřesáhlo ani milimetr jeden.
Podobným způsobem zřejmě pracují i firmy, které údajně zdarma zasílají do schránky různé balíčky. Nabízejí vyzkoušení různých výživových doplňků s naprosto fantastickými účinky. Pokud adresát otevře obálku, najde v ní ovšem složenku na přemrštěné poštovné a balné a po prostudování několikastránkového dopisu zároveň zjistí, že mu vzápětí bude zaslán další balíček, který už nebude zdarma. Pokud by náhodou o další balíčky zájem neměl, musí smlouvu telefonicky vypovědět. Takže další půlhodinu stráví s uchem na telefonu. Výsledek? Poštovné, balné a telekomunikační poplatky přijdou v součtu na víc peněz, než kdybych si zmíněný potravinový doplněk koupila za plnou cenu třeba v lékárně. Navíc tabletky nedbale zabalené do obyčejného mikrotenového sáčku se suchým zipem ve skutečnosti vůbec nemusely být tím nabízeným doplňkem řešícím všechny neduhy světa.
V pátek se objevil na Novinkách článek o katalogových podvodech šířících se Českem. Z textu jsem pochopila, že ČTS, se kterým jsem měla tu čest, není jedinou podvodnou firmou, snažící se zmást zákazníky. Stačí malá nepozornost a podnikatel si fakturu splete s fakturou od jiné společnosti a omylem ji zaplatí. Vzápětí se nebude stačit divit. Společností, které se podobnými katalogovými podvody zabývají, jsou u nás desítky. Cena za poskytovanou službu dosahující mnohatisícových částek je velmi vysoká v porovnání s faktickou hodnotou služby, která bývá často bezcenná. A jako skoro v každých obchodních podmínkách i v těchto je kvůli nahuštěnému textu, rafinovaně použitým slovním obratům a miniaturnímu písmu velmi obtížné se zorientovat.
Na podvodnou činnost ČTS reagovala i Česká obchodní inspekce, která jí loni za nekalé obchodní praktiky uložila pokutu ve výši 100 tisíc korun.
Hlavou mi vrtá jedna věc. Pokud se jedná o podvodnou firmu, jak je možné, že taková firma, příp. jiné jí podobné vesele „podnikají“ dál?. Neměly by být pokuty uložené ČOI tak vysoké, aby byly pro podvodné firmy v podstatě likvidační?
Loučím se slovy: Lidé, čtěte! A pořiďte si pořádnou lupu.
