Zase se toho tolik děje a já píšu o takové blbosti! Měla bych se zamýšlet nad tím, jestli padne vláda, ale jasně že ne, kdopak by se dobrovolně připravil o takový docela dobrý plat, jako mají naši zákonodárci, že jo?
Vadí mi přejmenování letiště? Vadí, ale co s tím nadělám, vadí mi dalších tisíc věcí a nikdo se mě neptá. Vadí mi změna v diskusích na i-dnes? Jo, připadá mi to celé zbytečné. A tak vám radši napíšu, co se mi předevčírem stalo, když je dnes ten Mezinárodní den pošty… V pondělí jsem vytáhla ze schránky nezvyklé množství dopisů a tiskovin. Když jsem oddělila a vyhodila předvolební letáky, zbyl mi ještě štůsek. Začala jsem se hromádkou prokousávat. „Dovolte, abych vám popřála veselé prožití svátků vánočních, mnoho úspěchů v novém roce a poděkovala za dosavadní spolupráci…“ Obrázek zámečku a podpis. „Pane jo, ti jsou v předstihu,“ pomyslela jsem si a pokračuji. „Milí moji, všechno nej- k vánocům a taky v příštím roce,“ vypadl na mě z další obálky obrázek s oříšky a jmelím. Chvíli jsem si myslela, že mi hráblo. Přemýšlela jsem, jestli nezačínám trpět stařeckou demencí a jestli je skutečně začátek října. Naštěstí mě napadlo podívat se na razítko na obálkách. 14. 12. 2011! To se mi ulevilo! Pak jsem zjistila, že nejsme v našem domě zdaleka sami, kdo dostal loňské vánoční přání v říjnu. Je to od té naší pošty hezké. Zřejmě našli někde zapomenutý pytel s vánoční poštou a místo aby ho vyhodili, doručili poštu s víc než půlročním zpožděním. Jen doufám, že v tom pytli byla převážně ta vánoční přání a ne nějaké důležité dopisy, které mohly způsobit adresátovi pěkný průšvih. Někdy je mi líto, jak málo dopisů už roky dostávám! Jenže já jsem taky líná psát papírové dopisy, ty posílám už jen svým bezmála devadesátiletým tetám. S jedinou výjimkou: O Vánocích se vždycky trochu pochlapím, vyberu pár zajímavých vánočních pohledů pokud možno bez předem předepsaných textů a napíšu aspoň těm z našich přátel, o kterých vím, že od nich taky přání dostaneme. Když jsem byla dítě, tyhle pohledy jsem milovala. Směla jsem si je ukládat do krabice a potom, po svátcích, jsme z nich s maminkou šily ozdobné krabičky. To se vždycky spojily dva pohledy texty k sobě, obšily se barevnou bavlnkou a pak se sešily do podoby krabičky, která sloužila k ukládání bůhví čeho. Musela to být hrůza, ale mně se tenkrát zdály úžasné. Kampak se všechny poděly? Už pár let vánoční pohledy sbírám. Je to čím dál dražší koníček a tak se mi sbírka rozrůstá hodně pomalu. Ale vždycky před svátky ji vytáhnu a prohlížím si ty často neuvěřitelné kombinace prasátek, roztomilých dětí, zvonečků, stromečků a čtyřlístků. A letos jsem ji vytáhla díky těm dvěma pohledům už teď a moc si to užívám. Takže díky, milá pošto! A na ty dva loňské vánoční pozdravy určitě odpovím. Uvidím, co to s adresáty udělá.
