Zpráva o velikonočním konání na Chodsku

V záplavě negativních, kritických a záporných zpráv se pozitivní zpráva zaručeně ztratí. Přesto mi nedá, abych jednu takovou nedal k dobru. V naší vesničce uspořádali místní Sokolové o velikonoční neděli odpoledne, věnované tradicím svátků jara na Chodsku. Program určitě přesáhl obecní rozměry a tak se pojďme podívat, co se v té Loučimi vlastně dělo.

Kraslice "Chodské straky"Z. Huspek

Jen pár zasvěcených (kromě místních) ví, že v Loučimi mají každý rok dvě pouti.
Jednu v září na Marii, jíž je zasvěcený místní kostel a druhou o velikonocích. Velikonoční neděle taky bývá dnem, kde se scházejí členové TJ Sokol na své výroční valné hromadě, po jejímž skončení většinou následovala zábava, navštěvovaná ale v posledních letech poněkud sporadicky.
Pro letošní rok udělali Sokolové změnu a v neděli 8. dubna připravili odpolední velikonoční program, který bez nadsázky nadchl všechny přítomné. A těch byl sál místní restaurace plný!

Když říkám Sokolové, mám na mysli všechny, kteří se na akci podíleli organizačně. Nápadu a jeho realizaci je nicméně nutné připsat starostce Sokola

Vladimíře Kacerovské, která zajistila vskutku exkluzivní hosty a tak mohla po zahájení přivítat ředitele Muzea Chodska Josefa Nejdla, Annu Krocovou z Domažlic, která předváděla podmalbu na skle a Jiřinu Lacinovou z Trhanova, známou unikátními kraslicemi nejen s chodskými motivy.A jelikož v Loučimi nejsou zvyklí nechat se pouze pasivně bavit, přispěli i místní. Jiří Bláha spolu s kronikářkou obce Marií Friebelovou učili zájemce plést pomlázky, děti zase měly možnost zkusit si malovat vajíčka a zdobit perníčky. Jedním z hlavních taháků pak byla soutěž o nejlepší velikonoční nádivku.

Jedenáct druhů nádivky

„Kdy vlastně začaly být kraslice součástí Velikonoc moc nevíme, dokumentace tady na Chodsku je z poloviny 19. století,“ řekl Nejdl v krátké přednášce o velikonočních zvycích v regionu, „zato víme, co se dávalo do nádivky. Škaredé středě velikonočního týdne se také říkalo sazometná. To se totiž vymetaly komíny chalup, kde se často udilo maso.

Takže v nádivce nesmělo chybět uzené. Velikonoce nemají jen duchovní rozměr, ale také materiální a byly a jsou to také svátky jara. Do nádivky se tedy přidávaly čerstvé kopřivy, aby měla trochu říz.“

Řeč o typickém velikonočním jídle byla úvodem k dalšímu bodu programu, kterým byla ochutnávka výtvorů, přihlášených do soutěže. Počáteční obavy hlavní organizátorky, jestli vůbec někdo při dnešní drahotě surovin včetně vajíček nějakou nádivku věnuje a navíc si ji nechá zhodnotit se rozptýlily při pohledu na stůl podél stěny sálu. Sešlo se tady celkem jedenáct výrobků, každý jiný a jiné chuti. Hodnotilo se počtem bonbonů hozených do skleniček u tácku s nádivkou po jejím ochutnání návštěvníky akce, takže za dobrovolné vstupné se bylo možno i najíst, případně si pochutnat na losovacím bonbonu!

Nejlepší nádivku upekly společně místní rodačky Jana Znamenáčková a Zdena Fadrná, druhou nejchutnější přivezla Hanka Bílková z Domažlic a „bronzová“ medaile zůstala opět v Loučimi Vendule Jungové.

Malování vajíček, podmalba na skle i pletení pomlázky

Na jedné straně sálu se malovala vajíčka profesionálně, na druhé amatérsky – a kdo ví, jestli se některé z dětí u stolu na jevišti, kde si mohly vyzkoušet namalovat velikonoční vajíčka nebo nazdobit perníčky, nebude věnovat tomuto koníčku, nebo spíš umění se stejnou profesionalitou a umem jako

Jiřina Lacinová z Trhanova, která jako jedna z mála umí ještě dnes malovat voskem chodské „straky“, tradiční kraslice karmínově červené s bílým batikovaným dekorem. Na ošatkách byly k vidění taky kraslice s motivy chodské keramiky nebo krojů, případně klasickými ornamenty. Paní Lacinová každému ochotně ukázala a vysvětlila techniku zdobení špendlíkovou hlavičkou a rozehřátým voskem, hotové kraslice si mohli zájemci i koupit – a využili této možnost mnozí, protože ceny byly víc než lidové!

Další ukázkou, o níž byl stejně velký zájem jako o kraslice, byla podmalba na skle v podání

Anny Krocové z Domažlic. Obě malířky pracovaly samozřejmě v chodských krojích a jak upozornil Nejdl ve své přednášce, jejich barva se mění podle ročního období – v době půstu byly doplňky tmavé – černé, o Velikonocích je vystřídala červená.

Motivy obrázků Anny Krocové jsou různé, v Loučimi měla hotovou zasněženou chaloupku s krojovanými postavičkami, rozkreslenou chaloupku jarní, v obrysech připravený motiv Madony se děťátky i na oslíku.

„Každý obrázek je jiný, i když budu malovat tuhle Madonu dvakrát, její podoba bude stejná, ale barvy pokaždé trochu jiného odstínu. Jak se mi je podaří na téhle malé paletě namíchat,“ odpovídala Krocová na všetečné otázky návštěvníků, kteří její „pracoviště“ obléhali celý podvečer.

Pod jevištěm se mohli zájemci naučit plést pomlázky, i když podle slov místní kronikářky Marie Friebelová si to za čtvrt hodiny zapamatuje jen málokdo. „Mě to naučil tatínek,“ dodala a dál se věnovala pletení, stejně tak jako loučimský Jiří Bláha. Ten je ve svých 38 letech patří k mladší generaci a tak je pokračování této tradice v Loučimi zajištěné.

Jirka Bláha (tmavé tričko) a paní řídicí Friebelová (úplně vpravo, oba loučimští) učili plést pomlázky.

Dospělých se na velikonoční slavnosti sešlo téměř 70, dětí pak nepočítaně, takže když si na jevišti rozložil elektronické varhany

Zdeněk Trefanec (kapelník v Loučimi oblíbené Kolovanky) a se svojí manželkou za doprovodu harmoniky Váši Valenty spustili první písničky, byli nejmenší jedni z prvních tanečníků.

Celé odpoledne pak zhodnotil Josef Mikoláš z nedaleké Hluboké, který loučimské akce se svojí manželkou navštěvuje pravidelně: „Vás dva,“ obrátil se v krátkém rozhovoru na Vlaďku Kacerovskou a autora těchto řádek, „bysme potřebovali v Hluboké. Paní by akce vymýšlela a organizovala a vy o nich psal.“

A to je všechno, přeji hezký den! Více obrázků na www.loucim.cz