Plzeňské streetfoto 1

Plzeň mě provází prakticky celým životem. Pochází odtud můj otec, takže jako dítě jsem jezdil z Františkových Lázní (svého rodiště) do Plzně k příbuzným. Jako puberťáci jsme při cestách z internátu v Českých Velenicích občas v Plzni vystoupili a strávili hodinu dvě ve "velkoměstě". To bylo v počátkem šedesátých let a město bylo šedivé, začouzené a špinavé. Spadl mi tehdy do oka jakýsi popílek a pěkně to pálilo.

Koncem sedmdesátých let jsem do Plzně přišel pracoval a bydlet. Na byt jsem čekal téměř rok, spal jsem v sedmém poschodí ubytovny nad nádražím a když jsem nechal hodinu otevřené okno, mohl jsem v prachu na stole malovat prstem písmenka. Město už nebylo úplně šedivé a úplně špinavé, otlučené fasády většiny domů mu příliš dobrou vizitku nedělaly.

Změnu k lepšímu jsem počátkem devadesátých let sledoval jen okrajově, posledních deset let jsem v Plzni pouhým návštěvníkem a když jsem v dnešním volném dopoledni nafotil pár obrázků, připadal jsem si jako v jiném městě.

Prvních 13 obrázků nabízím k nahlédnutí, další budou následovat...

Tlačenice na kolejích

Po oslavách osvobození americkou armádou přišel všední den...

Vidíš? Tohle je přesně ono!

******

V kraťasech...

Havaj v Plzni

Co vy na to, pane Smetano?

Kavárníkovo ráno...

Ve dvou se to lépe táhne. Ale ve třech?

Za Plzeň štíhlejší! Třeba cyklistikou!

Měli jsme sraz v devět na náměstí. Bude půl desátý. Kde prosímtě vězíš!?

Dobré zprávy...

...takže už jedu!