Jak jsem fotil Masarykův hrob

V souvislosti s polokulatým výročím narození prvního prezidenta Československa jsem si vzpomněl, jak jsem víc než tři roky před sametovou revolucí fotografoval jeho hrob v Lánech. A když jsem se vrátil ještě o pár let zpátky, vybavilo se mi pár souvislostí se jménem TMG.

LányReprofoto z knihy TGM v Lánech

Koncem šedesátých let to už už vypadalo, že se Masarykovi dostane zasloužené pozornosti a pocty. Než se tak stalo, bylo už zase na dvacet let po všem.

Pamatuji si nicméně na pár flámů ve vojenské uniformě (1966-68) v městech a vesnicích středních Čech, kde jsme jako bachmači (příslušníci železničního vojska stavebního) dělali generální obnovu trati (například z Vršovic do Říčan a další rok z Říčan do Čerčan) a ve volném čase brouzdali krajinu a hlavně hostince v dosahu x kilometrů kolem tábora, kde jsme přebývali. Často se někde našla kytara, v naší partě pak někdo, kdo uměl zahrát a po několika pivech zazněla i písnička: "Masaryk nás volá nás volá, rozkazy nám vydává, vstávejte vy čeští legionáři, zlá vojna nám nastává!" anebo "Tomáš Garik Masaryk, chodil s náma na žejdlík..."

Foto ZH

Domorodé osazenstvo té které hospody se chovalo podle svého politického přesvědčení – kovaní bolševici nám nadávali, ale policii zavolat se báli, jednak jsme spadali pod jurisdikci armády a druhak by se dalo pochybovat o úspěšném policejním zásahu proti bandě nalitých vojáků, kteří díky celosezónní fyzické práci v drsných podmínkách neměli povětšinou k ráně daleko, jinde se bez bázně přidali k nám a jako honorář i nějaké pivko přistálo na našem stole...

Foto ZH.

Jako připomínku na Masaryka jsem dostal počátkem osmdesátých let od své matky darem knihu „TGM v Lánech“. Napsal ji Stanislav Jandík a vyšla ve vydavatelství „Za svobodu“ v témže roce, kdy jsem se narodil – je tedy poněkud ošoupaná a mírně rozložená (jako já). Matka ji opatrovala celá léta od jejího vydání, v mé knihovně měla (a dodnes má) svoje nepřehlédnutelné místo.

Reprofoto z knihy TGM v Lánech

Když jsme byli v roce 1986 na výletu u příbuzných pár desítek kilometrů od Lán, napadlo mě cestou zpátky zastavit se tam.
K zámku se nesmělo, místo posledního odpočinku prezidenta, jeho ženy Charlotte a syna Jana představovaly tři obdélníkové kvádry s destičkami a jejich jmény, po stranách pár květin, kolem nízký plůtek... chvíli jsme postáli, pořídil jsem pár snímků a odjeli domů.

Reprofoto z knihy TGM v Lánech

Nebylo tehdy příliš obvyklé zajímat se v té době o Masaryka, režim nicméně pozvolna spěl ke svému zániku a nějací podivíni fotografující Masarykům hrob už patrně nikoho nezajímali.

Dostali jsme se ke stošedesátému výročí Masarykova narození, odškrtli si dvacet let od chvíle, kdy se jeho hrob mohl fotit zcela bez omezení a můžeme si v duchu představovat, jak by asi tento osvícený státník hodnotil dílo dnešních „osvíceným“ politiků, díky nimž jsme zabředli do současného marasmu...

Reprofoto z knihy TGM v Lánech