" Mamííí? ... Tady na tom sáčku od polévky je napsáno, že to obsahuje přírodní slepičí aróma!...Nejsou to sušený slepičince, že né?"
" Mami, já mám hlad!" hlásá od dveří dcerka. Máma, zahloubaná do kontroly domácích úkolů, unaveně radí: " Běž si lehnout!... A jestli ti ráno nebude lépe, zajdeme k doktorovi!"
" Holka, pamatuj si, lidi jsou blbci!... A nejhorší je, že jsou rozlezlí po celé zemi!"
" Asi si půjdu nechat ostříhat vlasy " polemizuje před zrcadlem nejstarší dcera. " Já ti říkala, že si máš zajít k doktorovi!" reaguje nejmenší.
Dítko laškuje. " Hele, mamu, umíš hýbat ušima?" " Ne." " Ukaž!"
" Ale to by sis už mohl pamatovat, že každý blbec umí česky!"
" Já jsem ti to ale už říkala" lamentuje máma. " Ty si se zbláznila? Copak si to pamatuji? Vždyť to bylo před půl hodinou!"
Starostlivá matka: " Ty se neléčíš! Ty vůbec nekašleš ani nesmrkáš! ... No, tak!...Rychle vezmi kapesník a pochlub se, jak to umíš!" Dítko nevěřícně: " To jako kolik toho bude?!"
" Nemysli si, dlouho mne štvát nebudeš! Jak se nazlobím, uvidíš!... Každý člověk má zadnici rozdělenou na poloviny, ale já ti tu tvou rozdělím na čtyři díly!... Fakt!...A víš, jak to udělám?...Nakreslím ti na ni kolmici!"
" Prosím tě, ty nemáš co dělat, vezmi si plácačku a odežeň ty mouchy. Upíjí mi z čaje!" prosí brácha sestru. Ta podrážděně odsekne " Tak jim dej zvlášť na misku a máš od nich pokoj!"
" Neuléjvej se a piš ten domácí úkol!" " Mně se psát nechce" odsekne puberťák. " Tak piš něco jiného!" nedá se máma.
" Tak piš, piš, já musím na záchod" povzbuzuje máma a pomalu se zvedá ze židle. " Bóže, už teď jsem otrávená!"
" A v odpoledním klidu tady bude přímo hrobové ticho!...A kdo neví, co to je, tak mu říkám, že to je takové ticho, že slyšíte, jak ten druhý dejchá!"
