Propánajána,co já tady dělám?...Sedím tu již dvacet minut a ony lamentují, lamentují, lamentují, skáčou si do řeči, vlastně jedna druhou neposlouchá a vede si svou...K čemu to je?...Stejně mi nakonec řeknou,že můj syn si zaslouží třídní důtku a dají mi podepsat rozhodnutí!...
Radši bych byla doma...Pustila bych na plný pecky CD přehrávač a zase blbla s dětma...Jéjej, jak jsme se všichni parádně nasmáli, když jsme minule zkoušeli čardáš! S každým jsem mávala v kolečku jak s praporem po celém obýváku...To byl krásný den!...Možná by se konečně nejstarší dcera slitovala a naučila mne tu novambu...Radši bych byla doma.
...a zatím tu dřepím s ředitelkou, třídní učitelkou,nazlobenou maminkou,s její dceruškou.Jedináčkem.Chybí tu jen školní psycholožka a byly bychom,s malou obměnou naštvaného rodiče,ve staré sestavě,jako již tolikrát...
...půl hodiny.Uplynulo půl hodiny a nic se nezměnilo.Stále se lamentuje,diskutuje,probírá...No jo,měla bych aspoň kývnout hlavou na souhlas,že je můj syn sprostým a drzým.Posílat paní učitelku do patřičných míst se skutečně nemá.../ pokyvuji souhlasně hlavou/...
Jo,jo.I agresivitu musím připustit,vždyť je to pravda.Prásknout učebnicí o stůl,trhat sešit vejpůl,mrsknout s pouzdrem do kouta,okřikovat a fackovat spolužáky.Taková drzost!...To si nebude dovolovat!.../kroutím záporně hlavou/...
A dnes dokonce kopnul spolužačku.Toho přesebevědomého jedináčka,co stojí vedle maminky a vyzývavě se na mne kouká.../vyloudím úsměv - odezvou je : "Csss"/...
Ano,ano,i tak nějak divně se ten můj nezbeda kouká na všechny kolem sebe - tak nějak zlostně,nenávistně,útočně...Ano,ano,já vím...Můj chlapec opravdu každého vnímá jako útočníka a nepřítele!.../opět pokyvuji souhlasně hlavou/.
"S tím klukem se musí něco dělat!Nemá normální chování!..." projelo mým sluchem a probralo mé mozkové závity k neuvěřitelné aktivitě.../civím jako opařená!Nehýbu se./...No,to snad nemyslí vážně?...Nemá normální chování!!!...Ano,je drzým!Ano,je nevypočitatelným!Ano,má v sobě agresivitu slovní i fyzickou!Ano,skoro každého odradí svým nepřátelským pohledem,když je v napětí!...Ale,že by byl nenormálním?!
...Jestli tady tomu všemu rozumím dobře,tak: klučík si vyrobí z papíru hračku,ta princezna mu jí vezme,hraje si s ní sama,když ji má vrátit,odmítne a začne se mu vysmívat,kluk si tedy vezme hračku sám,to štěně se na něj osopí,začne jej nahánět po třídě s úmyslem hračku zase získat.Chlapec před ní utíká,chrání svůj poklad,vzrůstá v něm strach,že o hračku příjde,přidává do běhu,ale když se ohlédne,ta sprintérka je za ním a zlostně se na něj žene...Kopne!...Měl pocit,že se musí bránit!...Vždyť byl ve strachu!...Ano,kopnutí je nepřiměřenou obranou,souhlasím...Ale někdo mého syna vyprovokoval a přinutil k obrannému postavení!...Toto vy nevnímáte?...Neměla by se tedy ohodnotit nenormálností,jestli trváte na takovém termínu,i ta holka?...Jakým právem bere druhému jeho věc,ani ji pak nechce vrátit a vydobývá si ponechání útokem?...
.../stále tupě zírám,nehýbu se/...Nenormální chování!...Spíše typický příklad chování deprivovaného dítěte z dětského domova,které si teprve třetím rokem zvyká na nové prostředí v náhradní rodinné péči a zákonitosti, pravidla v mezilidských vztazích...
Připadám si jak na dálkovém pochodu.Horda, masa lidí jdoucí jedním směrem.Jedni jsou již uprostřed,druzí teprve čekají na startu.Každý z nich má zcela odlišnou realitu...Já jsem uprostřed,ale svého syna vedle sebe nevidím!Vyšli jsme pospolu,teď tu není.Hledám jej...Vracím se zpět,stále se rozhlížím,on pořád nikde...Najdu jej na startu.V očích má strach.Bojí se vykročit,natož kráčet sám.Potřebuje něčí pomoc a oporu...Pořád...A "pořád" bude dlouho trvat,protože start je jeho bezpečím,jeho domovem,ten již zná.Celý svůj dosavadní život prostál na startu!...To před ním ,je chaos,zmatek,neznámo,tajuplno,plné ústrků a bodanců.Nevěří si!...Někdo jej musí vzít za ruku a vést,podržet,jinak jej dav strhne,převálcuje,zničí!!!...
.../dívám se všem postupně do očí/...a vnímám,že jsou uprostřed a nikoho kolem sebe nehledají...Nemohou vědět,co všechno má ten klučík v jedenácti letech za sebou a že jeho vystupování na veřejnosti není řízeno rozumem,ale potřebou přežít...Těm bych asi těžko vysvětlila,že již proběhlo nepočitatelných sezení a diskuzí na téma:lhaní,krádeže,podvody,agresivita,slušné chování,respektování dospělých,dodržování pravidel...a stále se vracíme na start.
Klidně si jděte vpřed!...Já se pro něj zase vrátím...
Tam,za dveřmi,na mě čeká můj syn...Ví,že neměl kopnout...Ještě neví,jak jinak se má bránit!...
"Kde to mám,paní ředitelko,podepsat?"...ale není to fér a určitě propláču celou noc...A ráno?...Ráno budu se svýma dětma na startu....jako každý druhý den.
