Špatný partner otcem?

Pachatel se prý vrací na místo činu. Já se zase po roce vracím ke komentování jedné odlíbené ankety...

Portál Střídavka totiž opět vybírá nejpodivnější či nejhloupější výrok známých osob -
ŽBLEBT ROKU 2012 -  který byl pronesen na téma rozvodu a porozvodové péče o děti. Kandidátů, pro něž můžete i vy hlasovat, je celkem osm.

Prvním z nich je výrok policejní psycholožky doc. PhDr. Ludmily Čírtkové, CSc., ve kterém míchá jablka s hruškami: „Musíme hledat odpověď na otázku:
Může být špatný partner dobrým otcem?“

Tyto věty zazněly v pořadu Máte slovo, věnovaném tématice stalkingu. Patří mezi mé favority na vítězství. Velmi si vážím práce paní Čírtkové, považuji ji za výbornou odbornici, o to víc mě její slova překvapila.  Byla vyřčena až téměř v samotném závěru jako reakce na příběh ze života jednoho otce, kterému jeho bývalá partnerka brání alespoň vídat své dítě a navíc veškeré jeho marné snahy o kontaktování dítěte neváhá označit za nebezpečné pronásledování.

Sejměme si už konečně klapky z očí a přiznejme si pravdu! Nemusíme provozovat stalking, nemusíme být ani tyrany či násilníky, přesto můžeme mít jak my tak i náš bývalý partner silnou tendenci vyřizovat si své účty a  selhání prostřednictvím dětí. Proto každý, kdo svévolně brání druhému rodiči v kontaktu s dítětem, je dle mého velmi nebezpečný. Ve falešné snaze ochránit dítě mu ve skutečnosti může škodit.  Nepřísluší nám posuzovat, jestli je náš bývalý partner dostatečně dobrým rodičem, nemůžeme brát „spravedlnost“ do svých rukou.  Nemusela by to být spravedlnost, ale msta.

Takže jak je to s touto otázku? Může být špatný partner dobrým rodičem? Ano nebo ne? Ano i ne! Dokonce i dobrý partner může být špatným rodičem. Musíme vůbec hledat odpověď na tuto otázku? Kdo nás k tomu nutí a kdo na ni odpoví, kdo si to troufne správně posoudit a rozhodnout?  Sociálka, psychologové, soudci? Tato rovnice má tolik různých zadání, kolik lidí nosí naše planeta. A příliš mnoho řešení…  Bylo by lépe se tím netrápit! Rodičovství je jedna životní role, partnerství je rolí jinou.
K našim rozvodovým tradicím ale bohužel patří snaha ukázat bývalého partnera v co nejhorším světle a ve sporu o dítě tak účinně snížit jeho rodičovské kompetence. Nic takového by se v civilizovaném státě dít nemělo. Každý z nás může totiž selhat jako partner, jsme jen lidé. Rozvod či rozchod je těžkou zkouškou. Pro někoho je však i impulzem k zásadním změnám a novým rozhodnutím. Po ohlédnutí se za svým předchozím životem docházíme k poznání, že partnerská selhání již vrátit zpět nelze, kdežto být dobrým rodičem je stále ještě nejen možné, ale i nutné! Nesmíme si však navzájem bránit ve snaze zůstat co nejlepšími rodiči.

Pozn: Uveřejněno na portálu Střídavka 11.1.2013, pozměněno