Určitě i špatný partner může být celkem dobrým otcem. Když nic nedělá, nebo je nevěrný, je líný nebo tak něco, dobrým partnerem nebude, ale otcem může být ucházejícím. Když pomineme příklad, který dává dětem do života.

Paní Čírtková se zabývá násilím a z toho asi svůj výrok odvozovala. Když partner používá jakékoliv násilí a stalking mezi násilí patří, určitě dobrým otcem nebude. Aby člověk byl schopen se násilně chovat, musí k tomu mít nějaké osobnostní předpoklady, nějaké vlastnosti. A takto osobnostně nastavený člověk zároveň nemůže být kvalitním rodičem. To je nejen můj názor.

Pokud jde o osobnostní rysy pachatelů domácího násilí, nejsou zde odborníci zcela zajedno, veškeré výzkumy se totiž soutředily pouze na mužské pachatele, což neodpovídá realitě. Sama Čírtková je v tomto směru průkopnicí, když se nebojí hovořit i mužských obětech domácího násilí, nejen proto si jí také vážím... Sama v pořadu říká, že dle její zkušenosti jsou až 2/3 pachatelů domácího násilí duševně zcela normální osobnosti, které "pouze" porušují sociální normu. Bylo by proto (nejen dle mého názoru) lepší věnovat se jak obětem, tak i agresorům. Odstřihnout je pouze dětí a nechat je dál běhat po světě je špatně. Mohou tak působit mnoho dalších škod. Potřebovali by terapii, sociální výcvik atd. - po odstranění příčin jejich problematického chování a nastavení nových mantinelů v partnerském chování se mohou klidně věnovat výchově svých potomků! Jenže toto se vám marně snažím vysvětlit už asi rok