Karel Humhal: Učitelka musí vychovávat

„Vemte si to, kdybych řekl, že paní magistra nemůže vychovávat děti, je pedagožka, tak co tím říkám…? Tak ji zbavuju možnosti vykonávat profesi.“

Karel Humhal

Toto je čtvrtý z devíti výroků nominovaných do soutěže Žblebt roku 2013. Známe mnoho otců – pedagogů, kterým naše soudy po rozvodu neumožnily vychovávat své děti. Podle „odborníka“ Humhala (soudního znalce) by zřejmě museli všichni okamžitě přestat učit. Nebo něco takového platí, jen když se to hodí? Tedy když chceme u soudu odůvodnit svěření dětí do péče matky, jako v tomto případě?

A co třeba učitelky a učitelé bezdětní, ani ti nemohou vychovávat své děti, mají proto také dostat vyhazov? Tento výrok je tak absurdní, že to až člověku vyráží dech. Jenže když budeme pátrat dál, zjistíme, že podobné perly Humhal trousí snad všude, kde se namane…

Například ještě v roce 2011 tvrdil toto: "…naše společnost značně zaostává za ostatním kulturním světem v řadě oblastí společenského chování a je otázka, zda naše společnost již dozrála k přijetí střídavé výchovy jako právní normy." V podstatě nám tím říká: všichni jste naprosto opoždění burani, z toho důvodu zde musí být děti i nadále svěřovány výhradně matkám, protože tak to v zaostalých zemích bývá… Kdy tedy dozrajeme? Kdy konečně budou rozvedení rodiče praktikovat střídavou péči celkem běžně - podobně jako je tomu v zemích od nás nejen na západ a na sever, ale už i na východ? Kdy naše děti nepřijdou zbytečně rozvodem o jednoho z rodičů?

Já osobně jsem asi také hodně zaostalá, protože jsem si až donedávna myslela, že rodičovství není žádnou novinkou. Že není ničím, co by se nějak překotně vyvíjelo. Že stát se rodičem patří mezi ty nejnádhernější a zároveň nejprostší a nejčistší věci, které jsou nám dány, co svět světem stojí. Že není naprosto nic nového na faktu, že dítě potřebuje své dva rodiče - mámu a tátu - a jejich lásku. Nejen ke svému zplození, ale i ke svému dalšímu správnému vývoji.

Jenže jsem se zřejmě mýlila, nic není tak prosté a jednoduché. Alespoň ne podle Humhala. Vždyť on zpochybňuje i samotný pojem „rodič“… Není prostě rodič jako takový, musíme jej dle Humhala ještě dále dělit na rodiče v biologickém slova smyslu, v psychologickém slova smyslu a v právním slova smyslu. Zapomíná ale na početnou skupinu, kterou bychom mohli nazvat „rodiče v nulovém smyslu“ – na rodiče odstavené po rozvodu bývalým partnerem od svých dětí. Na víkendové stykače, jejichž osobní péče o dítě je proti jejich vůli omezena na minimum a kteří po formální stránce mohou mnohé, po stránce praktické však mohou a zároveň musí pouze jediné – platit alimenty. Je někdo takový vůbec ještě rodičem? Humhal mimo jiné uvádí následující:

„Po zkušenostech s prací na znaleckých posudcích a vzhledem k profesi psychologa se přimlouvám na větším zohlednění definice rodičovství v psychologickém slova smyslu, které je zásadní z hlediska dítěte - dítě ani tak nezajímá, kým bylo zplozeno, dítě vnímá jako rodiče toho, kdo pečuje o jeho zdravý tělesný a psychický vývoj. Rodič se může jakkoliv zaštiťovat „voláním krve“, nestará-li se zodpovědně o dítě v jeho prospěch, dítě volání rodiče neslyší.“ 

No vidíte! I sám Humhal si všiml, že děti potřebují skutečnou péči svých rodičů! Ani to, jestli se jejich rodiče rozvedou nebo ne, na této základní potřebě dětí nic nemění. Proto se chovejme tak, aby naše děti vždy slyšely na volání svých rodičů! Pečujme o ně, jak nejlépe dovedeme. Dokažme všem Humhalům a jemu podobným svým jednáním, že už dávno jsme dostatečně vyspělí, abychom se mohli zodpovědně o své potomky starat. A neberme nikdy (ani po rozvodu) druhému z rodičů dítěte tuto možnost a nutnost zároveň.

A pokud jste rozvedenou matkou, nenechte se ničím zastrašit. To, že dětem dopřejete péči a výchovu obou rodičů, svědčí velmi výrazně o vašich kvalitách, nikoli nedostatcích. Neztrácíte tím nic ze svých schopností či dovedností, naopak sama rostete a umožňujete růst a zdravý vývoj svým nejmilejším. Jestli nemáte dítě ve své výhradní péči, neznamená to přece, že nejste dobrá máma. A už vůbec nijak tím nemůžete ohrozit svou profesní kariéru. Ať jste učitelkou, prodavačkou, sekretářkou, právničkou, uklizečkou, lékařkou… nikdo vás nesmí zbavit možnosti vykonávat vaši profesi jen proto, že nevysoudíte dítě pouze do své péče. Naopak - s dítětem ve střídavé péči můžete být i na svém pracovišti vzorem pro mnohé.

Další výroky nominované do soutěže Žblebt roku si můžete přečíst zde a hlasovat o nich.

Převzato ze Střídavky