Kráva jedna!

Takto se vyjádřila jedna žena o druhé.  Obě jsou zdravotní sestry. Ať si každý mluví, jak chce, je to jeho vizitka, řeknete si asi. A budete mít pravdu. Pokud ovšem nepůjde o mnohem víc. Třeba o zdraví.  

Ale nepředbíhejme. Nejprve je zde rozchod rodičů dvou malých dětí. Za nějaký čas poté se rodiče dohodnou mimosoudně na střídavé péči. Jenže matka začne vzápětí všude rozhlašovat, že byla k podepsání dohody o střídavé péči donucena otcem dětí a OSPODem , a že je z toho nešťastná, protože otec pravděpodobně nebude zvládat péči o jejich starší dítě, které je postižené autismem. Jistě prý brzo vinou střídavé péče syn zkolabuje.

A co čert nechtěl – krátce nato došlo na její slova  - syn byl po návratu od otce hospitalizován. Matka uveřejnila na internetu jeho fotografii v nemocničním lůžku s komentářem ve stylu:“ toto je výsledek sociálního experimentu na našich dětech…“ Otec prý nedal dítěti za celý den dostatečně napít, to bylo dehydratované, dostalo teplotu a proběhly u něj dva stavy, které matka považovala za epileptické záchvaty – proto volala sanitu.

Takto jsem se vlastně s maminkou chlapce „seznámila“ – v diskusi pod touto fotkou. Snažila jsem se spolu s ostatními diskutujícími matku potěšit a uklidnit, myslela jsem, že je jen vyděšená, protože to byly první záchvaty u dítěte. Vyšlo však najevo, že tyto záchvaty se u něj objevily už před dvěma roky – probíhají prý ne v celkových křečích, ale jako absence, ochabnutí, vypadnutí předmětu z ruky, častější pády atd.
I my jsme měli doma malého epileptika. Dnes je už díky Bohu zdravý. Nikdy nezapomenu na tu hrůzu, když jednou večer při ukládání do postele prodělal svůj první epileptický záchvat. Bylo to, jakoby do něj někdo pustil elektrický proud. Volali jsme 155. Další večer se vše opakovalo i v nemocnici. Nedokážu popsat ten strach, ve kterém jsme pak nějakou dobu žili. Ale dobře si pamatuju pokyny lékařů – doporučení režimových opatření (především dostatek a pravidelnost spánku atd.) , přesné podávání léků, zaznamenávání záchvatů a v neposlední řadě to, jak se zachovat při samotném záchvatu, jak dítěti pomoci… A to, že není potřeba volat sanitku, jedině pokud by záchvat neodezníval nebo kdyby v podstatě přecházel jeden ve druhý.     

Při těchto vzpomínkách jsem najednou měla spoustu otázek k případu  maminky a těch dětí ve střídavé péči. Může nedostatek tekutin vyvolat epileptický záchvat? Pochybil skutečně otec? Bylo nutné volat rychlou? Má matka pouze obavy o syna, nebo se snaží poškodit otce a získat „důkazy“ proti jeho péči?
Pak matka uveřejnila synovu propouštěcí zprávu. A někdo v diskusi upozornil na to, že v ní není ani zmínka o nějaké dehydrataci, naopak je tam napsáno, že chlapec byl dobře hydratován. A reakce matky? Je to prý vinou zdravotní sestry, která měla zrovna noční. Přinutila totiž syna, aby se napil, pod pohrůžkou, že jinak mu budou muset dát kapačku… „Kráva jedna!“
Udělejte si, prosím, sami obrázek o tom, jak je to s tou krávou. A mám pro vás jednu dobrou zprávu – v následných vyšetřeních bylo prokázáno, že tento chlapec epilepsií netrpí. Jeho zvláštní stavy zřejmě souvisí s autismem. Ale o epilepsii se nejedná.

A co děti? Ty byly předběžným opatřením prozatím svěřeny do péče otci, matka měla stanoven kontakt s dětmi. Nyní matka bojuje proti systému, jehož se cítí být obětí. Píše stížnosti, natáčí reportáže, publikuje další a další fotky a videa. Prý jí byly děti odebrány a prý na základě jakéhosi udání. Ulpělo na ní podezření, že trpí Münchhausenovým  syndromem v zastoupení – duševní poruchou, která se projevuje předstíráním zdravotních problémů u závislé osoby, obvykle u dítěte, které je vystavováno zbytečným lékařským vyšetřením a zákrokům.
Nevím, zda matka trpí nějakým syndromem, nebo jestli se snažila zmařit střídavou péči. Ale nemám z různých jejích výroků vůbec dobrý pocit. Snad soud rozhodne v tomto případě spravedlivě. Já bych se přiklonila opět ke střídavé péči a tuto matku bych podrobila zvýšenému dohledu pokud jde vše, co se týká  zdravotního stavu dětí. A oběma rodičům bych vzkázala – hledejte dohodu, mějte dobrou vůli! Péče o postižené dítě je náročná, buďte rádi, že jste na to i po rozchodu stále dva.