To bude dobrý, kluci. Nic se vlastně neděje, ubereme na pastelkách, na pohřebném, a že se zvedne dépéhá u jídla, u vstupenek do kina nebo zoologické zahrady? Toho si ani nevšimnete a aspoň budete žít zdravě a do zoo stačí jednou za rok. Přežili jsme přece už horší katastrofy. Neodplavila nás povodeň, ani orkán Kirill.
Také máte obdobné pocity, když nasloucháte zlehčujícím hodnocením premiéra a dalších politiků nad reformou, která začne platit už za dva měsíce? Jako komunální politik mám možná trochu blíže k těm, kteří budou vždycky převracet každou korunu, ať už nyní, nebo po Novém roce. Když v souvislosti s hodnocením reformy poslouchám kolegy z vyšších pater politiky, říkám si, že více úcty k pocitům lidí, jichž se to bude týkat nejvíc, by neškodilo.
Ne každý řeší, jestli pojede na dovolenou čtyřikrát, anebo se po reformě dostane za rok k moři jen třikrát. Taky si nemyslím, že by v ordinacích vysedávali jen simulanti a sběratelé receptů. No, bóže, tři pětky za návštěvu u doktora, vy naděláte! Když ale během týdne musíte s malým dítětem k lékaři čtyřikrát, protože to zkrátka jinak nejde, budete si asi o takových komentářích myslet své. A budete setsakramentsky dobře přemýšlet a počítat. Najednou tu budete mít za týden přes stovku jen za vstupy do ordinace a další desítky korun za položky na receptech. Budete si s děckem v náručí připadat jako simulant? Ani živnostníkovi neposkočí srdce radostí, když odvede desítky tisíc na povinných sociálních a zdravotních dávkách, ale započítat tyhle peníze jako náklad už nebude smět.
Pohlížet takhle lehkomyslně na změny, které ovlivní náš každodenní život, jen jako na mírnou korekci, to si dovolí bez uzardění ti, kteří o takových pravidlech rozhodují. Co bychom si nalhávali, vždycky najdou cestu, jak z erární pokladny vyšťourat nějaké dorovnání. Buď zřízením nové komise a subkomise, extra cestovným a dalšími drobnostmi. Možná by bylo férovější narovinu sdělit do očí: „Neděláme to rádi, bude to bolet. Nás asi méně, většinu z vás víc.
“Mrzí mě, když někdo dělá reformu, která určitě není nic nemravného, jen z pohledu prostředí, ve kterém se pohybuje pro lidi, se kterými se vidí jednou za čtyři roky na náměstích v předvolebních kláních. Čtyři procenta sem, čtyři procenta tam. Jinak to vypadá na golfovém turnaji a ve VIP lóži Davis Cupu a jinak za katedrou na základní škole, nebo za kasou v supermarketu. Každý si může broukat stejnou písničku, ale každému bude znít jinak. Pohoda, klídek, tabáček...
